Rallye Paříž – Granada – Dakar 1998

Nezapomenutelný ročník

V roce 1998 se Rally Dakar koná už podvacáté. Organizátoři usilují o co možná největší návrat k tradicím a zároveň chtějí dostát pověsti nejnáročnější maratonské rally světa. A obojí se jim daří.

Po pěti letech experimentování a hledání nových zajímavých tras začíná soutěž opět v Paříži, respektive nedalekém Versailles, a končí u Růžového jezera u senegalského Dakaru. Trať připravená Patrickem Zanirolim je tak náročná, že se některé z etap natrvalo zapisují mezi ty vůbec nejlegendárnější v dakarské historii. Osmnáctidenní maraton měří 10 600 kilometrů, z nichž mají šedesát procent tvořit (6 400 km) rychlostní zkoušky.

S pozvolným nástupem satelitní navigace a jejím masivnějším využíváním ze strany movitějších týmů, přistupují pořadatelé v této oblasti k jistým omezením. Thierry Sabine Organisation poprvé sama zajišťuje pro všechny účastníky shodné GPS přístroje, do kterých však lze před každou etapou zadat jen omezený počet bodů. Použití jakýchkoliv jiných GPS zařízení je zakázáno.

Hubert Auriol, ředitel Rally Dakar: „Na konci sedmdesátých let jsme na Dakaru neměli k dispozici žádné speciální navigační přístroje. Jen kompas, mapy a roadbook. To bylo vše a bylo to velké dobrodružství. Teď si myslíme si, že je nutné, abychom se aspoň částečně vrátit k tomu, co dělalo Dakar Dakarem. Proto jsme se rozhodli omezit kapacitu paměti GPS a jezdci si do ní mohou před každou etapou zadat jen deset bodů.“

Jedenáct Čechů a jeden Slovák

Po technických a administrativních přejímkách, které probíhají od 29. do 31. prosince ve Versailles, startuje na Nový rok do dvacátého ročníku proslulého afrického maratonu celkem 349 soutěžních strojů. Mezi 173 motocyklisty je také Slovák Jaroslav Katriňák a Češi Stanislav Zloch (oba KTM 660, Slovnaft Sport Moto Team) a Ivo Kaštan (Triumph Tiger 900, Triumph Racing Team). S Yamahou YFZ 350 a pod startovním číslem 197 je přihlášen také čtyřkolkář Josef Macháček, který ovšem ve Versailles chybí a svůj premiérový Dakar absolvuje až o rok později.

Stéphane Peterhansel na Yamaze usiluje o obhajobu loňského triumfu i překonání historického rekordu. Cestu k šestému vítězství však Francouzi hodlá zkřížit především KTM, která se už na Dakaru dokázala prosadit na stupně vítězů, ale na nejcennější trofej zatím nedosáhla. Rakušané proti Peterhanselovi nasazují nejsilnější sestavu v dosavadní historii, tvořenou rovnou desítkou továrních jezdců a vedenou Heinzem Kinigadnerem, který po pádu v předchozím ročníku tentokrát sám za řídítka neusedá a plně se soustředí jen na roli šéfa týmu.

Heinz Kinigadner (KTM Austria): „Jsem rád, že máme velký tým. Loni byla naše sestava kvůli haváriím a poruchám už po pěti dnech skoro celá ze hry. Proto letos máme dvojnásobný počet jezdců.“

S vlastním fabrickým týmem a nemalými ambicemi se na Dakar po jedenácti letech vrací BMW. Německé dvouválcové „šestsetpadesátky“ sedlají čtyřnásobný dakarský vítěz Edi Orioli z Itálie, loni druhý Španěl Oscar Gallardo, Francouz Jean Brucy a Němka Andrea Mayer.

Richard Schalber (BMW Team Schalber): „Chceme začít tak opatrně, jak jen to půjde, a být ohleduplní k technice. V polovině soutěže v Gau zhodnotíme, jak na tom jsme, a posoudíme, jestli můžeme ještě přidat.“

Ve stopatnáctičlenném poli kategorie automobilů je jasným favoritem početný a hlavně skvěle organizovaný tým Mitsubishi, jehož vozy před rokem obsadily první čtyři místa, což se dosud žádné jiné značce na Dakaru nepodařilo. Roli Davida by v souboji s japonským Goliášem rády sehrály týmy Schlesser Aventures, Toyota France, Dessoude nebo atraktivní Protrucky.

Velká část z 35 kamionů plní v závodě roli rychlé asistence motocyklových a automobilových týmů, ovšem špička je připravena na nemilosrdný souboj o vavříny. Posádce Karla Lopraise s novou Tatrou Puma kryjí záda sestavy vedené Milanem Kořeným a Bedřichem Sklenovským se dvěma osvědčenými „hasičáky“. Proti Total Tatra Marathon Teamu stojí trojice ruských Kamazů, Jošimasa Sugawara s Hinem, ale také například dvě rychlá tovární Mitsubishi Fuso, pilotovaná Christophem Granjonem a Gilbertem Versinem, nebo bývalý mistr světa v rally Miki Biasion, který na Dakaru debutuje s Ivecem.

1. etapa | čtvrtek 1. ledna | Versailles – Narbonne

Celkem 938 km | RZ 11 km

Po slavnostním startu na Place d’Armes před zámkem ve Versailles míří účastníci k první průjezdní kontrole na pařížském náměstí Trocadéro, odkud se vydávají na dlouhou pouť na jih. První měřený úsek je vytyčen v La Châtre. Speciálně připravený jedenáctikilometrový okruh ničím nepřipomíná terén, který na závodníky čeká v následujících týdnech v Africe, přesto se 68 000 diváků výtečně baví. Následně celá karavana míří přes Brive-la-Gaillarde a Montaubanu do historického Narbonne.

Na rozbahněné trati promáčené průtrží mračen, jejíž sjízdnost ztěžuje průjezd každého dalšího soutěžního stroje, využívá čtyřiatřicetiletý Francouz François Flick s lehkou Hondou XR 400 výhodné startovní pozice (motocyklisté jedou v opačném pořadí) a při svém debutu na dakarské rally si připisuje etapové vítězství.

Specifické podmínky nejsou proti srsti ani specialistům na motocyklové enduro, což potvrzuje pátým časem vítěz poslední motocyklové Šestidenní a dakarský nováček Giovanni Sala (KTM). Z ostřílených matadorů na těžkých speciálech zkonstruovaných pro závodění v Africe figuruje ve výsledcích nejvýše osmý Jean Brucy (BMW). Stéphane Peterhansel je s třičtvrtěminutovým odstupem patnáctý.

Jaroslav Katriňák začíná svůj první Dakar z 29. místa, Stanislav Zloch je 54. S hodinovou ztrátou se na chvost pole řadí Ivo Kaštan, jehož Triumph hned ráno ve Versailles dlouho odmítá nastartovat.

Naitohu Daisukemu (Kawasaki) se odvážný sen o dojezdu k Růžovému jezeru rozplývá už na evropské půdě. Amatérskému motocyklistovi dává pořádně zabrat už třistakilometrový přejezd z Paříže do La Châtre a na startu kratičké speciálky jeví známky mimořádné únavy. V rozježděném bahně sedmnáctkrát padá, s jedenáctikilometrovou tratí se potýká dlouhé tři hodiny a v cíli je fyzicky zcela vyčerpán. Na stav třiadvacetiletého studenta musí reagovat organizátoři, kteří z obav o jeho bezpečnost Japonce ze závodu vyřazují.

Tovární Mitsubishi demonstrují svou sílu a ve výsledcích úvodní speciálky se řadí na prvních čtyřech místech. Vítězný Bruno Saby je jen o 12 sekund pomalejší než nejlepší motocyklista Flick.

Z vyzyvatelů japonského týmu si nejlépe počíná Jean-Louis Schlesser, po jehož boku na Dakaru debutuje Anne-Chantal Pauwels, která dříve navigovala Françoise Delecoura při klasických automobilových soutěžích, včetně podniků mistrovství světa v rally. S buginou s motorem Renault jsou Francouzi po první etapě pátí. Kvalita tratě se neustále zhoršuje, proto pořadatelé speciálku zastavují a necelá polovina startovního pole dostává náhradní čas.

Pro nákladní vozy je první speciálka kvůli nesjízdnosti tratě zrušena.

Zpět k navigaci

2. etapa | pátek 2. ledna | Narbonne – Granada

Celkem 1182 km | RZ 35 km

Z bývalého hlavního města Galie vyrážejí soutěžící do další dlouhé etapy s cílem ve španělské Granadě, odkud Rally Dakar startovala v letech 1995 a 1996. Pětatřicetikilometrová speciálka v Château Lastours, kam se Dakar vrací poprvé od roku 1994, je vytyčena mezi vinicemi na rozbitých cestách s vyjetými kolejemi. K všeobecné radosti tentokrát panuje slunečné počasí a závodí se na suchém povrchu.

Druhé etapové vítězství si při svém třetím startu na Dakaru připisuje Nani Roma (KTM) a na čele střídá překvapivou hvězdu předchozího dne Françoise Flicka (Honda), jenž klesá na 18. příčku.

S vysokým startovním číslem 165 stále září Fabio Fasola (KTM). Po druhém čase v úvodní etapě je Ital tentokrát šestý a celkově drží třetí pozici za Romou a Giovannim Salou (KTM).

Jaroslav Katriňák je na speciálce jen o 32 sekund pomalejší než Fasola, v etapě patří slovenskému jezdci sedmé místo a celkově uzavírá první desítku!

Z favoritů chybuje Thierry Magnaldi. Francouz se chce před zraky krajanů blýsknout a jede naplno, jenže padá. Čtyřminutová ztráta na počátku soutěže sice nepředstavuje vážnější problém, jenže potlučené tělo trápí eso KTM i v následujících dnech.

Thierry Magnaldi (KTM): „Přesně tohle je problém evropských speciálek. Člověk se nechá strhnout fanoušky a pak snadno udělá nějakou pitomost.“

Bruno Saby si připisuje druhé etapové vítězství a jeho kolegové Jean-Pierre Fontenay a Kenžiro Šinozuka se v hodnocení speciálky řadí na dalších dvou příčkách.

Jean-Pierre Fontenay (Mitsubishi): „Dnes jsme měli poprvé příležitost vidět, co náš vůz skutečně dokáže. V porovnání s loňským je lehčí a lépe se ovládá. Porazit nás nebude snadné.“

Přesto mají u Mitsubishi také starosti. Hiroši Masuoka má problém s předním zavěšením, v jehož důsledku začíná Japoncův Challenger hořet. Pohromu se díky rychlému zásahu pořadatelů daří zažehnat, ale se čtyřicetiminutovou ztrátou se Masuoka propadá na konec sedmé desítky průběžného pořadí.

Nejlepším ze „zbytku světa“ je tentokrát Španěl Josep Maria Servià, který se s Land Cruiserem týmu Toyota France posouvá na čtvrtou příčku i v průběžné klasifikaci.

První kilometry na čas konečně absolvují i kamiony. Christophe Granjon s Gilbertem Versinem nechtějí stát ve stínu svých kolegů hájících barvy Mitsubishi v kategorii automobilů a pro japonskou značku získávají etapový double i mezi nákladními vozy. Třetí je s minutovým odstupem Viktor Moskovskich s nejlepším z Kamazů.

Z tatrováků začíná nejdravěji Milan Kořený, jehož na čtvrtém místě dělí od Rusa další minuta. Karel Loprais a Bedřich Sklenovský se s přibližně pětiminutovou ztrátou řadí na dvanáctou, resp. čtrnáctou pozici.

Zpět k navigaci

3. etapa | sobota 3. ledna | Granada – Almería

Celkem 613 km | RZ 247 km

Dvě poslední rychlostní zkoušky na evropské půdě. První test se jede nedaleko Granady ve vojenském prostoru v podhůří Sierry Nevada. Druhá speciálka je vytyčena na písčitých andaluských cestách a končí na pláži u Almeríe; oproti původním plánům je zkrácena z 80 na 36 kilometrů.

Po problémech s časomírou na druhé speciálce dne se výsledky několikrát mění. Vítězem je nakonec vyhlášen domácí jezdec Oscar Gallardo, který tak pro BMW získává první etapový triumf na dakarské rally od roku 1987.

Dvanáctá příčka v hodnocení etapy stačí Nanimu Romovi (KTM) k uhájení vedení mezi motocyklisty. Po evropské části má před průběžně druhým týmovým kolegou Giovannim Salou k dobru osmnáct sekund. Třetí je s minutovým odstupem Stéphane Peterhansel (Yamaha), necelé tři minuty ztrácí jedenáctý Jaroslav Katriňák.

Smutným hrdinou dne se stává Pierre Lartigue. Trojnásobný vítěz se na Dakar vrací po roční absenci se smělými ambicemi, ale od počátku se na kola jeho vozu lepí smůla. Po uvíznutí ve druhé etapě přichází další rána hned o den později, kdy před ranní speciálkou u Granady vypovídá službu převodovka Francouzova Protrucku. V případě evropských rychlostních zkoušek sice pravidla povolují půlhodinové zpoždění proti předepsanému času startu, jenže tak rychle týmoví mechanici skříň vyměnit nestíhají. Lartigue tudíž první test dne vynechává, inkasuje osmihodinovou penalizaci a propadá se na konec startovního pole. Nic na tom nemůže změnit ani nejrychlejší čas na odpoledním testu.

Bruno Saby (Mitsubishi) vyhrává i třetí etapu a do Afriky se přesouvá jako leader závodu s dvouminutovým, resp. tříminutovým náskokem před týmovými kolegy Jeanem-Pierrem Fontenayem a Kenžirem Šinozukou. Následují Philippe Wambergue a Josep Maria Servià s Toyotami francouzského dovozce automobilů japonské značky a Jean-Louis Schlesser a Jutta Kleinschmidt s buginami Schlesserova týmu.

Evropská část soutěže patří i v kategorii kamionů Mitsubishi. V klasifikaci etapy se mezi nejrychlejšího Gilberta Versina a třetího Christopha Granjona sice vklíní Viktor Moskovskich, ovšem celkově stále vede Granjon o devět sekund před Versinem a o více než minutu před ruským pilotem Kamazu.

Milan Kořený je znovu nejúspěšnějším z Čechů, i když tentokrát se před něj prosazují také Firdaus Kabirov a Vladimir Čagin s dalšími Kamazy i Francouz Edmond Pelichet s Mercedesem. Celkově zůstává čtvrtý (+ 5:24 min), Bedřich Sklenovský a Karel Loprais se se zanedbatelným jedenáctiminutovým odstupem posouvají na konec první desítky.

Zpět k navigaci

4. etapa | neděle 4. ledna | Nador – Er Rachidia

Celkem 613 km | RZ 247 km

Dva trajekty přepravující účastníky soutěže a veškerou techniku přistávají po zhruba čtyřhodinové noční plavbě v Nadoru okolo šesté hodiny ranní a brzy se začíná naplno závodit. V úvodní africké speciálce se jezdci a posádky musejí vypořádat se změnami rytmu, neboť technické pasáže v řečištích se spoustou balvanů a kamenité cesty s množstvím nebezpečných výmolů střídají rychlejší úseky na náhorních plošinách. Defektů je spousta, ale zabrat rozhodně nedostávají pouze pneumatiky.

KTM demonstruje svou sílu, když osm z deseti nejrychlejších motocyklistů sedlá stroje rakouské značky. Ani to však nestačí na Stéphana Peterhansela, který etapu vyhrává s minutovým náskokem před Finem Karim Tiainenem (KTM) a ujímá se vedení v soutěži. Nani Roma (KTM) je o sedm minut pomalejší než Francouz a klesá z první na čtvrtou příčku.

Stéphane Peterhansel (Yamaha): „Dnešní etapa byla docela záludná. Všichni jsme si hlavně dávali pozor, abychom neupadli. Proto jsem nejel příliš rychle, ale stejně jsem upadl. Naštěstí bez vážnějších následků, jen motorka je trochu odřená. Ztratil jsem minutu nebo dvě, ale důležité je, že jsem se nezranil. Každopádně výhra je fajn, stejně jako návrat do Afriky.“

Za obhájcem loňského vítězství se v průběžné klasifikaci řadí desítka soupeřů s motocykly KTM. Posledním z nich je celkově jedenáctý Jaroslav Katriňák, který se rychle etabluje v elitní společnosti a drží se před takovými esy, jakými jsou například čtyřnásobný dakarský vítěz Edi Orioli (BMW), Italův týmový kolega Oscar Gallardo ze Španělska nebo Francouz Thierry Magnaldi (KTM), jehož stále trápí bolesti hlavy způsobené pádem v Château Lastours. Stanislav Zloch (KTM) se posouvá z páté do čtvrté desítky, Ivo Kaštan (Triumph) je s více než dvouhodinovou ztrátou 137.

Na smolný vstup do soutěže rychle zapomíná Hiroši Masuoka. V úvodní africké speciálce za sebou nechává trojici týmových kolegů s Pajery a připisuje si etapové vítězství, které v průběžném pořadí katapultuje Japoncův Challenger už na šestnácté místo.

Hiroši Masuoka (Mitsubishi): „Trochu mě překvapilo, že jsem byl nejrychlejší, ale je evidentní, že dnešní speciálka nebyla jen o výkonu motoru. Možná jsem se jen dokázal lépe vyhýbat všem těm kamenům.“

V čele stále zůstává Bruno Saby, přestože během dne dvakrát mění kolo a na proražené pneumatice také dojíždí do cíle. Díky tomu Jean-Pierre Fontanay snižuje krajanův náskok téměř na polovinu. Vedoucí dvojici nyní dělí minuta a čtvrt, třetí Kenžiro Šinozuka zaostává o necelé čtyři minuty.

Situace Mitsubishi je o to příznivější, že jeho rivalové začínají okamžitě po přesunu do Afriky sčítat ztráty. O naději na zajímavý výsledek přichází až příliš brzy tým Toyota France, jehož vozy po evropské části rally okupovaly čtvrtou a pátou příčku. Jenže mezi Nadorem a Er Rachidií mají oba Land Cruisery problémy s předním zavěšením a Philippe Wambergue i Josep Maria Servià klesají do hloubi startovního pole.

V kontaktu s Japonci se drží buginy Schlesserova týmu, pilotované Jeanem-Louisem Schlesserem a Juttou Kleinschmidt, mezi které se prosazuje ještě Američan Larry Ragland s Protruckem. Díky Dominiqueu Housieauxovi, Edoardu Argazzimu a Thierrymu de Lavergnemu s Nissany má trojnásobné zastoupení v první desítce francouzský Team Dessoude.

Japonská Mitsubishi FR415 4WD-RS diktují tempo i po přesunu do Afriky a v cíli jim už podruhé patří první dvě místa. Gilbert Versino je o necelou čtvrthodinu rychlejší než Christophe Granjon a v průběžném pořadí odsouvá týmového kolegu na druhou příčku.

Díky posádce Milana Kořeného se Tatra poprvé v tomto ročníku prosazuje mezi tři nejlepší, a to jak v hodnocení dne, tak celkově. Po úvodní marocké etapě ztrácí „hasičák“ se startovním číslem 414 na vedoucího Versina 24 minut.

Bez významnějších obtíží zdolávají první stovky ostrých afrických kilometrů také oba další kopřivnické vozy. Loprais je po čtyřech etapách se třičtvrtěhodinovým odstupem pátý, Sklenovský do puntíku plní svůj úkol, z bezprostřední blízkosti kryje záda kolegům a postupuje na sedmou pozici.

Podstatně méně spokojenosti panuje v táboře Kamazu. Dosud třetího Viktora Moskovskicha zastavuje vážný problém s brzdami, v jehož důsledku dochází i k drobnému požáru v oblasti zavěšení levého zadního kola. Po tříhodinové opravě dojíždí do cíle až po limitu, inkasuje dvouhodinovou penalizaci a propadá se na konec třetí desítky. Téměř dvě a půl hodiny ztrácí také mladý Vladimir Čagin, jehož posádka kolegům pomáhá. Na pozici týmové jedničky se tak posouvá Firdaus Kabirov, jenž nyní figuruje mezi Lopraisem a Sklenovským na šestém místě.

Andělé strážní mají pohotovost. Důvodem je havárie vrtulníku zhruba 250 kilometrů jižně od Nadoru. Štáb francouzské televize pořizuje akční záběry Stéphana Peterhansela, ale po náhlé ztrátě výkonu motoru se helikoptéra řítí k zemi. Pilot René Demesnay, reportér Gérard Holtz a kameraman Eric Vessières však mají ohromné štěstí a vrak stroje opouštějí jen s modřinami a pohmožděninami.

Zpět k navigaci

5. etapa | pondělí 5. ledna | Er Rachidia – Ouarzazate

Celkem 577 km | RZ 344 km

Soutěžící poprvé okoušejí větší porci písku, neboť úvodní třetina speciálky prochází dunovými poly Erg Chebbi. V dalším průběhu si znovu musí dávat pozor na defekty, protože větší část testu je vytyčena na kamenitých pláních v podhůří Atlasu. Po chladných a deštivých evropských etapách se konečně začíná oteplovat, ale ještě to stále není úplně ono. Denní teploty se pohybují okolo 20 stupňů Celsia, ovšem v noci klesají až k pěti stupňům pod nulou.

Stéphane Peterhansel (Yamaha) s Karim Tiainenem (KTM) diktují tempo a vedou až do posledního kontrolního bodu, na němž Francouz bleskově řeší problémy s řazením, které jej trápí posledních sto kilometrů. Po opravě se pouští do stíhání soupeře a drží se jeho stop. Jenže Fin zhruba 60 kilometrů před cílem míjí správnou odbočku a Péterhansel jej následuje. Zajížďkou oba ztrácejí přibližně 20 minut a mají štěstí, že se stejné chyby dopouštějí i mnozí další přední jezdci. Přesto v průběžné klasifikaci Peterhansel padá z prvního na osmé a Tiainen ze třetího na desáté místo.

Sebedůvěra se vyplácí Fabriziu Meonimu (KTM). Ital se nenechává zmást a při navigaci se stoprocentně spoléhá na vlastní úsudek. Díky tomu vyhrává etapu a z desátého místa stoupá na druhé.

Fabrizio Meoni (KTM): „Viděl jsem, že všichni jeli doleva, a následoval jsem je. Jenže jsem nemohl najít nic, co by korespondovalo s dalším okénkem v roadbooku, proto jsem začal o správnosti této cesty pochybovat. Zkontroloval jsem tedy směr i podle kompasu, ale ani ten nesouhlasil. Tak jsem se vydal doprava, na 293. kilometru jsem našel správné vádí, přenastavil svůj tripmaster a pokračoval do cíle. Dakar bude ještě dlouhý a doopravdy podle mě začne až v Zoueratu. Proto pro mě není dnešní vítězství ani vedení v průběžné klasifikaci zatím nijak zvlášť důležité. V Maroku se snažím jet rozumně a bezpečně.“

Z Meoniho umění profituje také Nani Roma, který následuje týmového kolegy, v etapě je druhý a vrací se do čela průběžné klasifikace, v nímž má KTM v první desítce osm jezdců. Hegemonii rakouské značky narušuje kromě Peterhanselovy Yamahy ještě šestý Oscar Gallardo na továrním BMW.

Jaroslav Katriňák (KTM) je na 286. kilometru pozorný, ve správnou chvíli opouští pistu, která zmátla Tiainena s Peterhanselem a díky pátému času dne se posouvá na čtvrtou příčku absolutně. Od vedoucího Romy dělí slovenské eso deset minut, od třetího Jordiho Arcaronse (KTM) necelá minuta. Stanislav Zloch (KTM) se stále drží ve čtvrté desítce, byť jeho ztráta narůstá už na hodinu a 40 minut. Vzhůru pořadím letí Ivo Kaštan (Triumph), který přeskakuje čtyři desítky soupeřů a proniká do první stovky.

Na spojovacím úseku mezi cílem speciálky a bivakem má obrovské štěstí John Deacon (KTM). Po kolizi s automobilem Brit padá a zastavuje se jen několik centimetrů od kraje sedmdesátimetrové propasti. V soutěži však může pokračovat a nepříjemný zážitek nijak neovlivňuje ani výborný výsledek. V etapě je devátý, celkově třináctý.

Armádu Mitsubishi vede na další zteč Kenžiro Šinozuka. Nejrychlejší čas posouvá obhájce loňského vítězství na druhou pozici za Bruna Sabyho a před Jeana-Pierra Fontenaye, jenž jednou mění zničenou pneumatiku. Všechna tři vedoucí Pajera dělí po pěti etapách méně než čtyři a půl minuty. Hiroši Masuoka s Challengerem úspěšně dohání manko z úvodu soutěže, přeskakuje dalších deset soupeřů a už je šestý.

Bruno Saby (Mitsubishi): „Asi šedesát kilometrů jsme jeli za Masuokou a spolykali jsme spoustu prachu, ale raději jsem to vydržel, než abych se pokoušel o nějaké riskantní předjíždění, které by třeba mohlo znamenat konec v soutěži. Nikdo z nás zatím nejede úplně naplno. Víme, že pokud Schlesser začne útočit, máme stále prostor zareagovat.“

Jak se ukazuje, Jean-Louis Schlesser je opravdu jediným soupeřem, který dokáže s Mitsubishi držet krok. Francouz je v etapě třetí a celkově zůstává s dvanáctiminutovým odstupem čtvrtý.

Po debaklu, který o den dříve utrpěly Toyoty francouzského importéra, opouští bitvu o přední pozice další černý kůň. Porucha převodovky zastavuje na 130. kilometru Protruck pilotovaný Larrym Raglandem. Po mnohahodinové opravě doráží Američan do bivaku v Ouarzazate pozdě v noci, kvůli překročení časového limitu inkasuje devítihodinovou penalizaci a propadá se na 101. místo průběžného pořadí.

Na uvolněnou pátou příčku postupuje Schlesserova týmová kolegyně Jutta Kleinschmidt, ovšem ztráta německé závodnice už přesahuje čtyřicet minut a na záda jí začíná dýchat sprintující Masuoka.

Průběžné vedení si třetím etapovým vítězstvím v řadě upevňuje Gilbert Versino. Méně se daří Christophu Granjonovi, který dojíždí s druhým Mitsubishi do cíle jako desátý. S pátým Milanem Kořeným prohrává Francouz skoro o čtvrt hodiny, což Tatře #414 stačí, aby se v průběžném hodnocení vklínila mezi oba japonské kamiony na druhé místo. Odstup Kořeného od vedoucího Versina však narůstá už téměř k hodině.

Tempo postupně stupňuje Karel Loprais. S novou Pumou se v hodnocení etapy poprvé prosazuje mezi tři nejlepší a celkově se posouvá před Francouze Edmonda Pelicheta (Mercedes) na čtvrtou příčku.

Jošimasa Sugawara se připomíná čtvrtým časem a jde před Firdause Kabirova s nejlepším z Kamazů i Bedřicha Sklenovského s druhým „hasičákem“. Po pěti dnech je Japonec průběžně šestý.

Zpět k navigaci

6. etapa | úterý 6. ledna | Ouarzazate – Smara

Celkem 1050 km | RZ 354 km

Nejdelší etapa soutěže. Rychlostní zkouška svou délkou z dakarského standardu nevybočuje, ale je velmi náročná, neboť se z velké části jede v údolí podél řeky Drâa. V terénu se spoustou kamení a dalších nerovností dostávají co proto především podvozky soutěžních strojů.

Se soutěží se nedobrovolně loučí dva motocyklisté, kteří dosud čeřili vody v první desítce. Průběžně pátý Thierry Magnaldi končí po pádu, který se sice obejde bez vážnějšího zranění, ovšem poškození palivové nádrže Francouzovy KTM další pokračování v závodě neumožňuje. Fina Kariho Tiainena vyřazuje z desátého místa porucha motoru.

Po příjezdu prvních motorkářů do bivaku na letišti u Smary čelí značnému zájmu reportérů Jaroslav Katriňák (KTM), který podle předběžných výsledků speciálku vyhrává. Později se sice pořadí mění a Slovák si na svůj premiérový triumf v dakarské etapě musí ještě rok počkat, přesto mu pozornost zástupců světových médií patří oprávněně. V etapě je šestý a stejnou pozici drží jezdec Slovnaft Sport Moto Teamu po marocké části rally i v průběžné klasifikaci.

Jaroslav Katriňák (KTM): „Pořád se hodně učím a postupně se zlepšuji, ale následující dva dny by měly být navigačně obtížné, a proto zatím ještě nebudu měnit svou strategii. Pokud dojedu nějakého zkušenějšího jezdce, zůstanu s ním a nepoženu se dopředu. Raději pojedu o něco pomaleji, ale bezchybně.“

Oficiálním vítězem etapy je vyhlášen Stéphane Peterhansel (Yamaha), který napravuje zaváhání z předchozího dne. Celkově se Francouz posouvá z osmé příčky na třetí a snižuje odstup od vedoucího Naniho Romy (KTM) na necelých devět minut. Druhý zůstává Romův týmový kolega Fabrizio Meoni.

Na deváté místo průběžné klasifikace se posouvá Ital Edi Orioli. Díky čtyřnásobnému dakarskému vítězi a osmému Oscaru Gallardovi ze Španělska má BMW v první desítce poprvé dvojnásobné zastoupení. Nejlepší osmičku dělí po první tisícovce kilometrů rychlostních zkoušek jen patnáct minut.

John Deacon (KTM) obdivuhodně hází za hlavu nepříjemný zážitek ze závěru předchozí etapy a pokračuje ve vysokém nasazení. Brit je na speciálce desátý nejrychlejší a na stejnou pozici se posouvá i v celkové klasifikaci.

Pořadím stoupají oba čeští motocyklisté. Stanislav Zloch (KTM) proniká do třetí desítky (28.), Ivo Kaštan (Triumph) překonává třináct soupeřů a figuruje na 83. pozici.

Navzdory dalšímu dílčímu úspěchu Mitsubishi zůstává závod stále velmi napínavý. Jean-Pierre Fontenay se díky prvnímu etapovému vítězství v tomto ročníku vrací před Kenžira Šinozuku a na druhém místě ztrácí na vedoucího Bruna Sabyho jen minutu a čtvrt.

Šinozuka prohrává nejen s týmovými kolegy, ale také s Jeanem-Louisem Schlesserem, který je v etapě třetí. Celkově Francouz sice zůstává čtvrtý, ovšem od třetího Japonce jej nyní dělí jen tři a půl minuty. Pátou příčku stále drží Jutta Kleinschmidt s druhou buginou Schlesserova týmu.

Velmi smíšené pocity panují v táboře Chevroletu. Henri Pescarolo si díky sedmému času připisuje zatím nejlepší etapový výsledek a posouvá se na dvanácté místo celkově, jenže zbylé dva Protrucky soutěž opouštějí. Američana Larryho Raglanda definitivně zastavují další technické potíže, zatímco Pierre Lartigue musí vzdát kvůli zánětu očí.

Jako ryba ve vodě se v drsném terénu pohybuje zbrusu nová Tatra Puma. Etapové vítězství pomáhá Karlu Lopraisovi k postupu na třetí místo, o které přichází Christophe Granjon (Mitsubishi). Francouz ztrácí přes čtyři hodiny, následně inkasuje tříhodinovou penalizaci a definitivně mizí z bitvy o celkovou výhru.

Prapor „tří diamantů“ však stále drží velmi vysoko Gilbert Versino. Francouz je v etapě druhý, na třetího Milana Kořeného (Tatra) najíždí další tři minuty a celkově před českým závodníkem vede už o více než hodinu.

Ještě horší den než Granjon prožívá jeho krajan Edmond Pelichet. Pilot Mercedesu ze závodu z pátého místa odstupuje. Smůla obou Francouzů hraje do karet Jošimasovi Sugawarovi (Hino), Firdausi Kabirovovi (Kamaz) a Bedřichu Sklenovskému (Tatra), kteří si shodně polepšují o dva stupínky a řadí se na čtvrté až šesté pozici průběžné klasifikace.

Zpět k navigaci

7. etapa | středa 7. ledna | Smara – Zouerat

Celkem 614 km | RZ 494 km

Dakarská karavana opouští Maroko a vstupuje na území Mauritánie. Na programu je dosud nejdelší speciálka. Její úvodní část se jede po rychlých písčitých pistách, pak ale následuje několik desítek kilometrů v obtížných dunách s náročnou navigací. Život závodníkům i organizátorům komplikuje silný vítr.

Stéphane Peterhansel v jednu chvíli vede před zbytkem startovního pole o šestnáct minut, ale v závěru musí zvolnit, neboť jeho „osmsetpadesátka“ je v mauritánském písku mimořádně žíznivá. Přesto vyhrává druhou etapu v řadě a vrací se do čela průběžné klasifikace.

Stéphane Peterhansel (Yamaha): „Speciálka byla extrémně rychlá, ale zásadním faktorem byl měkký písek, ve kterém motorka strašně žrala. Na prvních sto sedmdesáti kilometrech jsem spotřeboval třiatřicet litrů, proto jsem musel ke konci ubrat, abych měl jistotu, že dojedu. Nebýt toho, mohl jsem vyhrát s mnohem větším náskokem. Škoda, ale pořád je to o hodně lepší než předloni, kdy pro mě Dakar v této etapě skončil.“

Jen o necelou minutu pomalejší je Carlos Sotelo (Cagiva). Druhý čas dne posouvá Španěla v celkovém pořadí ze čtrnácté na osmou příčku.

Nani Roma nemá rád etapy, v nichž se jede většinu času na plný plyn, a raději šetří motor své KTM. V etapě je devátý, s Peterhanselem prohrává o sedmnáct a půl minuty a v průběžném hodnocení klesá z prvního na třetí místo.

Celkově druhý zůstává Španělův týmový kolega Fabrizio Meoni, jehož od Peterhansela nyní dělí dvě a půl minuty. S další KTM si výtečně počíná jihoafrický debutant Alfie Cox. Díky pátému času stoupá na čtvrtou příčku celkově. Naopak Meoniho a Coxův zkušený španělský souputník Jordi Arcarons vypadává z boje o nejlepší příčky, když v důsledku technických problémů ztrácí tři a čtvrt hodiny.

Značně potlučený dojíždí do Zoueratu David Castera, který jde ve vysoké rychlosti přes řídítka. Nedobrovolný kotrmelec se negativně podepisuje jak na Francouzově tělesné stránce, tak na tovární Yamaze. V porovnání s týmovým kolegou Peterhanselem je na rychlostní zkoušce o více než sedmdesát minut pomalejší.

Pozornost znovu poutá také John Deacon (KTM), jehož obličej „zdobí“ čerstvé krvavé šrámy a podlitiny. Přesto se Brit stále drží v první desítce.

John Deacon (KTM): „V rychlosti jsem vletěl do velké díry. Při pádu jsem hlavou narazil do roadbooku a GPS. Dost nepříjemně jsem se zranil a bez úhony nezůstala ani motorka.“

Smíšené pocity panují v Zoueratu v táboře BMW. Radost týmu z postupu Oscara Gallarda na pátou příčku kalí ztráta Ediho Orioliho. Čtyřicetiminutová oprava stávkující elektriky sráží Itala z první do druhé desítky.

Jaroslav Katriňák (KTM) sice odnáší Gallardův postup vpřed ztrátou jedné pozice, ale sedmým místem v etapě i celkově znovu potvrzuje své mimořádné schopnosti a získává další respekt soupeřů.

Spokojení jsou v prvním mauritánském bivaku také oba čeští motorkáři. Stanislav Zloch (KTM) se posouvá o čtyři místa a je čtyřiadvacátý, Ivo Kaštan (Triumph) stoupá z deváté do osmé desítky.

Pětadvacetinásobný účastník motocyklové Šestidenní Herbert Schek (KTM) je legendou německého endura, v osmdesátých letech byl spolustrůjcem dakarských úspěchů motocyklů BMW a stále zůstává uznávanou osobností maratonského motocyklového závodění. V pětašedesáti letech jede Dakar popatnácté, ale po pádu končí v péči lékařů a s africkou soutěží se nadobro loučí.

Tovární Pajera dokončují rychlostní zkoušku s minimálními rozestupy. Bruno Saby má problémy s převodovkou, značnou část speciálky postrádá pátý a šestý rychlostní stupeň a sto dvacet kilometrů před cílem musí měnit zničenou pneumatiku. I když si připisuje třetí čas dne a s druhým Jean-Pierrem Fontenayem prohrává pouze o dvě a půl minuty, musí týmovému kolegovi přepustit vedení v soutěži a se sedmdesátisekundovým odstupem klesá na druhou příčku. Jen o čtyři minuty víc ztrácí vítěz etapy a průběžně třetí Kenžiro Šinozuka, ačkoliv ani převodovka jeho Pajera nefunguje optimálně.

Kenžiro Šinozuka (Mitsubishi): „Jelo se na plný plyn, dokud nepřišly velmi strmé a nebezpečné velké duny. Některé z nich stoupaly pod úhlem šedesáti stupňů. Bylo třeba dávat pozor, aby se auto nepřevrátilo.“

Jean-Louis Schlesser v závěru speciálky bloudí, ale celkově stále figuruje na čtvrté pozici před týmovou kolegyní Juttou Kleinschmidt. Šestý zůstává Hiroši Masuoka se čtvrtým továrním Mitsubishi a díky sedmému času dne se na stejnou příčku posouvá bývalý jezdec formule 1 Philippe Alliot (Nissan).

Henri Pescarolo (Protruck) ztrácí hodinu zapadnutím na jedné z dun. Francouzův krajan Philippe Wambergue řeší problémy s převodovkou svého Land Cruiseru, nakonec opouští vytyčenou trať a do bivaku doráží po trase pro doprovody. V soutěži sice může pokračovat, avšak dvacetihodinová penalizace odsuzuje jezdce týmu Toyota France až do osmé desítky průběžné klasifikace.

Díky rychlému charakteru speciálky jsou rozestupy na špici opravdu minimální. Karel Loprais sice prohrává s Gilbertem Versinem (Mitsubishi) i trojicí Kamazů pilotovaných Firdausem Kabirovem, Vladimirem Čaginem a Viktorem Moskovskichem, ovšem ke zdolání téměř pětisetkilometrové rychlostní zkoušky potřebuje jen o pět minut víc než vítězný Francouz.

Ostatní soupeři už zaostávají výrazněji. Milan Kořený s tatrováckým „hasičákem“ je sice šestý, ale na Versina ztrácí tři čtvrtě hodiny. V průběžné klasifikaci tudíž přepouští druhou příčku Lopraisovi a přeskakuje jej i Kabirov. Ze šesté na sedmou pozici klesá Bedřich Sklenovský s druhým „hasičákem“, před něhož se prosazuje Čagin.

Vedení stále drží Gilbert Versino (Mitsubishi) se sedmdesátiminutovým náskokem před Lopraisem.

Gilbert Versino (Mitsubishi): „I když se to může zdát neuvěřitelné, jedinou věcí, která se nám na autě zatím rozbila, je držák vzduchového filtru! Kamion se navíc velmi dobře řídí díky novému zavěšení. Můžeme přejet cokoliv a ani to nepocítíme. Proto můžeme stabilně držet svou maximální rychlost, která se pohybuje okolo 140 km/h. Doufám, že ve stejné situaci budu i za týden.“

Po dojezdu do Zoueratu se Kořený a Sklenovský vydávají na žádost pořadatelů vyprostit zapadlý kamion s palivem pro helikoptéry a této situace se snaží využít Josef Kalina. Manažer tatrováckého týmu míří za ředitelem soutěže Hubertem Auriolem a nabádá jej k úpravě startovního pořadí do dalších etap. Kamiony se totiž v tomto ročníku vydávají na trať až za všemi osobními automobily a nejrychlejší náklaďáky se tudíž musejí prodírat vpřed mezi pomalejšími amatérskými závodníky. Z toho pramení nejen jisté nepohodlí pro posádky kamionů, ale především celá řada nebezpečných situací. Auriol však Kalinovu žádost s odvoláním na nařízení Mezinárodní automobilové federace zamítá.

Zpět k navigaci

8. etapa | čtvrtek 8. ledna | Zouerat – El Mreïti

Celkem 684 km | RZ 680 km

První ze tří po sobě následujících maratonských etap, při nichž se závodníci musí obejít bez pomoci svých letecky přepravovaných mechaniků. Téměř celá etapa se jede jako speciálka na písečných pláních a v dunách a je tak náročná, že pořadatelé prodlužují maximální povolený čas pro její zdolání ze sedmnácti na šestadvacet hodin. Mnohé stroje dojíždějí do cíle, situovaného u někdejší pevnosti francouzské cizinecké legie, v průběhu celé noci, ale řada posádek také nocuje v poušti a do bivaku se dostává až ráno následujícího dne. Drsná prověrka lidí a techniky mezi Zoueratem a El Mreïti se natrvalo řadí mezi nejlegendárnější a naprosto nezapomenutelné etapy celé dakarské historie.

Největším překvapením dne je výkon Andyho Haydona (KTM) v kategorii motocyklů. Rodák z Adelaide už má na kontě výhru v domácím podniku Australian Safari, ale v afrických pouštích závodí úplně poprvé. Pro premiérové etapové vítězství si dojíždí s minutovým náskokem před ostřílenými matadory Nanim Romou a Richardem Sainctem (oba KTM) a v průběžné klasifikaci postupuje z devátého na šesté místo.

Andy Haydon (KTM): „Písek a velké duny jsem si hrozně užil. Bylo to fantastické, ale rozhodně ne bez problémů. Palivové čerpadlo nefunguje úplně správně, takže před dvěma následujícími maratonskými etapami jsem trochu nervózní.“

Výborně etapu rozjíždí také Jaroslav Katriňák. V úvodní polovině speciálky bojuje Slovák s Haydonem a Giovanim Salou (KTM) o vedení, ale dalšího úspěchu už se v tomto ročníku nedočká. Kvůli zadřenému ložisku výstupního kolečka z převodovky zůstává se ztichlým motorem své KTM stát zhruba na 420. kilometru a před sebou má dlouhé čekání na sběrný kamion a dvě osamělé noci v poušti. Odpadlíků je na trati za poslední dvě drsné etapy tolik, že sběrné kamiony a jejich posádky zkrátka nemohou dělat víc…

Se soutěží se nedobrovolně loučí také Ivo Kaštan, jehož Triumph se na trati speciálky zastavuje v okamžiku, kdy v nádrži nezbývá už ani kapka paliva.

Stéphane Peterhansel (Yamaha) kontroluje vedení pátým časem.

Stéphane Peterhansel (Yamaha): „Začínalo se v měkkých dunách, kde jsem několikrát uvízl v písku. Následovaly úseky s velbloudí travou, která dala zabrat jak zavěšení, tak rukám. Bylo to hodně dlouhé a vyčerpávající.“

Za Francouzem se pořadí přelévá. Roma je nyní druhý, Sainct třetí a Fabrizio Meoni (KTM) klesá na čtvrtou příčku. Španěl Carlos Sotelo s dvouválcovou Cagivou střídá na páté pozici krajana Oscara Gallara, jehož zastavuje přetržený řetěz. Jezdec BMW musí v poušti počkat na doprovodný vůz, ztrácí více než tři hodiny a v průběžném pořadí padá do druhé desítky.

Stanislav Zloch (KTM) opakuje jednadvacátým časem svůj dosud nejlepší etapový výsledek z předchozího dne, v celkovém pořadí získává další příčku a je třiadvacátý.

Jean-Pierre Fontenay a Gilles Picard si etapovým vítězstvím upevňují vedení v průběžné klasifikaci. Francouzská posádka Mitsubishi je nejrychlejší ze všech účastníků napříč kategoriemi, přesto i ona potřebuje na zdolání pekelné etapy téměř osm hodin. I když po takové jízdě nezbývají na nějakou větší radost skoro žádné síly, jedna věc Fontenaye opravdu těší: stejně jako před rokem vyhrává etapu v den narozenin svého – nyní čtyřletého – syna.  

Jean-Pierre Fontenay (Mitsubishi): „Jsem velmi unavený, protože dnes to bylo vážně obtížné. První část vedla výhradně dunami a auto se neustále bořilo do písku. Pak se jelo rozbitým kamenitým terénem, který dal vozu pořádně zabrat. Pouhých patnáct kilometrů po startu nás postihl defekt, což nebylo nic moc, protože jsme dalších šest set šedesát kilometrů museli zvládnout s jedinou rezervou. Nějaký čas jsme ztratili také hledáním druhého kontrolního bodu, protože jsme nevěděli, že byl zrušen, a celou cestu až do cíle jsme si mysleli, že za jeho minutí dostaneme tříhodinovou penalizaci. Asi si umíte představit, jak se nám ulevilo, když jsme zjistili, jak se věci mají.“

Obě rezervy musí hned v úvodu testu použít Fontenayův týmový kolega Bruno Saby a bez dalšího náhradního kola pokračuje opravdu obezřetně, přesto je jen o třináct minut pomalejší. V etapě je třetí a celkově zůstává druhý s téměř hodinovým náskokem před třetí Juttou Kleinschmidt. Němka díky druhému času získává dvě místa na úkor týmového kolegy Jeana-Louise Schlessera a loňského vítěze Kenžira Šinozuky (Mitsubishi), kteří shodně ztrácejí spoustu času kvůli zapadnutí a dlouhému vyprošťování svých vozů z měkkého písku.

Jutta Kleinschmidt (Schlesser): „Uf. Byl to opravdu dlouhý den a jsem moc ráda, že jsem v cíli. Mám na svém kontě šest Dakarů a tohle byla určitě nejtěžší etapa, jakou jsem kdy jela. Je až neuvěřitelné, že jsme dnes nezapadli, protože písek v dunách byl opravdu extrémně měkký. Velmi záludná byla také navigace, ale Matthew mě speciálkou provedl bez jediné chyby. Odvedl opravdu skvělou práci. Jsem strašně unavená; bylo to nekonečné. Mám pocit, že první kamion sem dojede tak za dva dny, což je trochu problém, protože jsme v maratonské etapě, ve které nemůžeme využít letecké asistence, takže pomoc týmových kamionů je naprosto klíčová.“

Hiroši Masuoka (Mitsubishi) dál úspěšně dohání ztrátu způsobenou požárem ve druhé etapě a posouvá se před Schlessera na pátou příčku.

Skvostnou formu potvrzuje Gilbert Versino. Francouz sice potřebuje ke zdolání extrémně obtížné speciálky více než jedenáct hodin, přesto si s továrním Mitsubishi připisuje další etapové vítězství, Karla Lopraise poráží o dvaatřicet minut a v celkovém součtu vede před jedničkou Tatry už téměř o hodinu a tři čtvrtě.

Černý den prožívá ruský Kamaz. Dosud celkově šestý Vladimir Čagin zastavuje přibližně po sto kilometrech rychlostní zkoušky kvůli poruše převodovky. Posádka Viktora Moskovskicha, která jede s velkou ztrátou z úvodu soutěže a plní tudíž de facto roli rychlé asistence, pomáhá v dunách s výměnou poškozeného reduktoru Kabirovova vozu. Z usilovné práce Rusy vytrhuje jeden ze soupeřů, který jim předává papír se zprávou od Čaginovy posádky. Kabirov po opravě pokračuje v soutěži, ale Moskovskich se vydává proti směru etapy na pomoc Čaginovi a společně s ním ze závodu odstupuje.

Kabirov dojíždí do cíle s téměř pětihodinovou ztrátou na nejrychlejšího Versina, v průběžném pořadí přichází o třetí místo a řadí se na pátou pozici mezi „hasičáky“ pilotované Milanem Kořeným a Bedřichem Sklenovským.

Potíže soupeřů, ale také vlastní výtečný výkon posouvají vpřed Jošimasu Sugawaru. S Hinem je třetí nejrychlejší a na stejnou příčku šplhá i v celkové klasifikaci. Od druhého Lopraise dělí Japonce dvě hodiny.

Etapu ze Zoueratu do El Mreïti dokončuje v časovém limitu pouze 14 ze 26 kamionů, které do ní odstartovaly.

Zpět k navigaci

9. etapa | pátek 9. ledna | El Mreïti – Taoudenni

Celkem 478 km | RZ 478 km

V půl sedmé ráno je v El Mreïti připraveno na start 97 motocyklistů, 46 posádek automobilů a 14 kamionů. Někteří další účastníci dokončují předchozí etapu ještě později, a pokud jim zbývají alespoň nějaké síly, a to především morální, pouštějí se do dalšího měřeného úseku prakticky bez odpočinku. Mnohé asistenční náklaďáky špičkových týmů přijíždějí až ve chvíli, kdy jsou motocykly a automobily, pro které vezou náhradní díly a vybavení, už na trati následující etapy. Problém tak má například tovární tým Mitsubishi, jehož Pajera a Challenger musí i další náročný den zvládnout na stejných pneumatikách jako etapu předchozí. Důležité náhradní díly naložené na opožděných kamionech ale chybí také třeba továrním jezdcům KTM v kategorii motorek.

Druhá část první maratonské sekce dvacátého ročníku dakarské rally přivádí účastníky soutěže z Mauritánie do Mali. Jedná se o zcela novou etapu vedenou z velké části ve strmých dunách, z nichž nejvyšší měří okolo třiceti metrů. Za normálních okolností se touto oblastí prodírají téměř výhradně pouze karavany velbloudů dopravující sůl do Gaa. Teploty šplhají ke třiceti stupňům Celsia, ale život závodníkům i pořadatelům značně komplikuje především silným větrem zvířený písek.

Náročný terén zdánlivě nekonečných dunových polí a špatná viditelnost v písečné bouři jsou příčinou zapadnutí spousty soutěžních strojů, další závodníky přibržďují defekty, a tak mnozí soutěžící dorážejí do Taoudenni na pokraji úplného fyzického vyčerpání.

Kenžiro Šinozuka (Mitsubishi): „S tak měkkým pískem jako dnes jsem se na Sahaře zatím mockrát nesetkal. Zapadli jsme sice jen dvakrát, ale jednou nám vyproštění trvalo přes hodinu a půl. Pro člověka mého věku je takové kopání vážně dřina a zabrat dostává i psychika. Kopete, auto je pořád beznadějně uvízlé a vy přitom vnímáte, jak čas nemilosrdně ubíhá. Mám pocit, že do Dakaru je ještě neuvěřitelně daleko! Opět se potvrzuje, že se jedná o nejtěžší rally ze všech, ale právě proto na ní občas pomohou k vítězství hlavně zkušenosti.“

V zájmu zachování férovosti soutěže jsou v kategorii motocyklů oficiální výsledky etapy vyhlášeny podle pořadí, které platí v tankovací zóně na 269. kilometru. Důvodem je chyba organizátorů, kteří z „tankovačky“ vypouštějí několik předních motocyklistů zpět na trať ještě před uplynutím původně plánované patnáctiminutové neutralizace.

Stéphane Peterhansel svou Yamahu šetří s ohledem na následující třetí část této maratonské sekce, přesto mu čtvrtý čas stačí k výraznému upevnění průběžného vedení. Jeho náskok před soupeři narůstá z 49 sekund na deset a tři čtvrtě minuty.

Stéphane Peterhansel (Yamaha): „Opravdu pěkná etapa. Projížděli jsme velká dunová pole s obrovskými dunami, na kterých naše motorky doslova surfovaly. Ani navigace nebyla jednoduchá, ale má GPS dnes fungovala dobře a na rozdíl od předchozích dnů jsem nebloudil. Byla to vážně zábava.“

Pozice leadera smečky Francouzových pronásledovatelů se ujímá Fabrizio Meoni (KTM). Ital těží jak z etapového vítězství, tak z potíží dosud druhého Naniho Romy. Španělovi sice patří v hodnocení speciálky deváté místo, jenže na anulovaném úseku mezi tankovací zónou na 269. kilometru a cílem etapy zadírá motor své KTM a musí čekat na pomoc asistenčních kamionů. Potíž je v tom, že náklaďáky rakouského týmu uvízly – stejně jako mnohé další stroje – už na trati předchozí etapy a do této odstartovaly až po poledni. Zklamaný Roma proto tráví v poušti dlouhé hodiny, do bivaku přijíždí až po uplynutí časového limitu a s šestihodinovou penalizací definitivně vypadává ze souboje o umístění mezi nejlepšími.

Ze sedmé na šestou příčku stoupá Romův týmový kolega Alfie Cox, přestože i jemu přidělává stávkující technika spoustu starostí.

Alfie Cox (KTM): „Trápí mě motor a jsem rád, že jsem vůbec zvládl další etapu. Doufám, že asistenční kamion dnes v noci dorazí do bivaku a bude možné motor vyměnit. Pokud ne, tak budu muset jet i zítra pomalu a zase to vůbec nebude o závodění, ale jen o udržení motorky v chodu. A to mě nebaví, protože chci závodit.“

Ponurá nálada panuje u týmu BMW, neboť dobře rozjetou soutěž nedobrovolně opouští Edi Orioli. Čtyřnásobný vítěz Rally Dakar odstupuje na prvním kontrolním bodě z osmého místa kvůli poruše motoru. Kuriozní je, že na stejném místě má potíže také Andrea Mayer. Němka může pokračovat v závodě jen díky palivovému čerpadlu, které jí Orioli poskytuje ze svého ztichlého stroje.

Po Italově odstoupení mají v první desítce své zástupce pouze tři značky. Až na vedoucího Peterhansela (Yamaha) a čtvrtého Carlose Sotela (Cagiva) sedlají všichni ostatní jezdci motocykly KTM.

Stanislav Zloch (KTM) je na zkrácené speciálce o sedmnáct a půl minuty pomalejší než Meoni a poprvé se v hodnocení etapy prosazuje mezi dvacet nejlepších. Díky tomu v celkovém pořadí šplhá o další čtyři příčky vzhůru a je průběžně devatenáctý.

V extrémních podmínkách potvrzují svou absolutní převahu Mitsubishi. Nejrychlejší jsou tentokrát Hiroši Masuoka s Andreasem Schulzem, ačkoliv se potýkají s porouchanou převodovkou a většinu dne si musí vystačit jen se čtvrtým a pátým rychlostním stupněm. Bruno Saby, Jean-Pierre Fontenay a Kenžiro Šinozuka se řadí ve výsledcích etapy na dalších třech místech, přičemž i čtvrtého Šinozuku dělí od vítěze jen devět minut.

Úspěch „tří diamantů“ je výsledkem ukázkové týmové práce. Všechny čtyři vozy se během dne sjíždějí dohromady a do cíle dojíždějí ve skupince, přičemž jejich posádky jsou neustále připraveny pomoct jedna druhé. Ani pro ně však není devátá etapa vůbec jednoduchá. Masuoka i Saby zapadají do písku a Sabyho s Fontenayem a Šinozukou přibrzďují také defekty. Fontenay proráží pneumatiku celkem třikrát a ocitá se v situaci, kdy už nemá k dispozici žádnou vlastní použitelnou rezervu. Přesto Francouz zůstává v čele díky rychlé pomoci Kenžira Šinozuky, jenž mu poskytuje jedno vlastní náhradní kolo.

Bruno Saby (Mitsubishi): „Teď začala ta opravdová maratonská rally! Dnes nás všechny postihla spousta defektů. Sice jsme pomáhali jeden druhému, ale teď máme starosti. Do pozdní noci budeme čekat na asistenční kamiony a teprve po jejich příjezdu zjistíme, kolik rezervních kol budeme mít k dispozici zítra. Možná jich nebude dost, a proto budeme muset být opět opatrní.“

Navzdory obavám o obutí a další vybavení ale panuje v japonském týmu spokojenost. Mitsubishi nyní drží první čtyři místa i v průběžném hodnocení. Fontenay vede o necelých jedenáct minut před Sabym, Masuoka stoupá na třetí místo s odstupem jedné hodiny a jednačtyřiceti minut od leadera závodu a s dvouminutovým náskokem před čtvrtým Šinozukou.

Jean-Pierre Fontenay (Mitsubishi): „No teda! Bylo to vážně drsné! Písek byl velmi měkký a ve velbloudí trávě dostalo pořádně zabrat také zavěšení. Těžko říct, jestli současné vedení udržíme. Pořád nás čeká několik velice náročných etap, včetně dvou dalších maratonských.“

Radost Jutty Kleinschmidt ze včerejšího postupu na třetí příčku průběžné klasifikace vyprchává už po čtyřiačtyřiceti kilometrech, když její buginu Schlesser zastavuje porucha převodovky. Němka a její britský navigátor Matthew Stevenson nejsou schopni odstranit závadu vlastními silami a musí počkat na asistenční kamion, který k nim přijíždí v osm hodin večer. Znovu do pohybu se opravená modrá bugina dává až dvě hodiny po půlnoci, ale její posádka ještě zdaleka nemá vyhráno. Za tmy v dunách třikrát zapadá, etapu dokončuje po časovém limitu, inkasuje devítihodinovou penalizaci a s obrovskou ztrátou klesá na konec čtvrté desítky celkového hodnocení.

Jutta Kleinschmidt (Schlesser): „Najednou se ozvala velká rána a auto se zastavilo. Je to škoda, protože jsme byli před všemi Mitsubishi a trvalo určitě šest minut, než nás minulo první z nich. Mohl to pro nás být skvělý den. Ale tak to v motorsportu chodí. Jeden den je dobrý a hned ten následující může být naprosto příšerný.“

Nejbližším konkurentem čtveřice továrních Mitsubishi je nyní Němčin týmový kolega Jean-Louis Schlesser. Francouz prožívá bezesnou noc, až do časného rána s napětím čeká na příjezd asistenčního kamionu s náhradními díly, aby mohl vyměnit převodovku, ale devátou etapu zvládá bez většího zaváhání a průběžně je pátý, i když na čtvrtého Šinozuku už ztrácí skoro dvě hodiny. Šestý Philippe Alliot (Nissan) zaostává o další dvě hodiny a třicet osm minut, na sedmou příčku se posouvá Thierry de Lavergne s dalším Nissanem týmu Dessoude.

Henri Pescarolo s jediným Protruckem, který ještě zůstává v soutěži, dokončuje předchozí osmou etapu až následujícího dne v jedenáct hodin dopoledne a o necelé tři hodiny později se vydává na trať další speciálky. Do cíle v Taoudenni však opět dojíždí až další den ráno a zase po časovém limitu. V průběžném pořadí figuruje čtyřnásobný vítěz čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans s jednapadesátihodinovou ztrátou v šesté desítce.

Devátá etapa zásadním způsobem promlouvá do vývoje soutěže v kategorii kamionů. Posádka Gilberta Versina má plné ruce práce poté, co havaruje na jedné z dun, a s Mitsubishi FR415 4WD-RS dojíždí do cíle až druhý den po uplynutí časového limitu. Na její konto tak naskakuje nejen maximální čas připisovaný za tuto etapu, ale také dvanáctihodinová penalizace. Dosud vedoucí Francouz propadá prořídlým startovním polem na jedenáctou příčku a s více než čtyřiadvacetihodinovou ztrátou na nejlepší se bude v dalším průběhu rally soustředit hlavně na podporu hvězd japonského týmu startujících s osobními automobily.

Po zklamání v předchozí etapě a devítihodinovém martyriu na této speciálce si chuť spravuje posádka Firdause Kabirova. Rusové s Kamazem vyhrávají etapu a vracejí se na třetí příčku celkově.

Karel Loprais, Jan Čermák a Radomír Stachura jsou s Tatrou Puma jen o pět minut pomalejší než Kabirov a ujímají se vedení v závodě s více než tříhodinovým náskokem před Japoncem Jošimasou Sugawarou s Hinem.

Po dojezdu do Taoudenni panuje v nepočetném českém táboře spokojenost z úspěchu Lopraisovy posádky i motocyklisty Zlocha, postupně však narůstají obavy o osud obou „hasičáků“. Dávno se setmělo, čas ubíhá a zbývající dvě Tatry stále nikde. Nikdo zatím nemá sebemenší tušení, jaké drama prožívají Milan Kořený, Jaroslav Lamač, Martin Kahánek, Bedřich Sklenovský, Petr Hamerla a Tomáš Tomeček jedenáct kilometrů od bivaku…

Kvůli vzájemné pomoci jedou oba „hasičáky“ po celý den společně. Okolo jednadvacáté hodiny už mají duny za sebou a šplhají kamenitým terénem do kopce na planinu, po které zbývá do cíle jen kousek. V tu chvíli však tatrovky zastavuje střelba ze samopalů. Asi osmičlenná skupina ozbrojenců donutí obě posádky vystoupit z vozů a téměř dvě hodiny je drží v zajetí. Z vozu Milana Kořeného, který má prostřílené pneumatiky a nešetrným zacházením ze strany banditů poničenou převodovku, překládají vše použitelné na kamion Bedřicha Sklenovského a mezitím se pokoušejí o zastavení dalších účastníků soutěže. Posádkám se však daří navzdory střelbě uniknout a francouzská dvojice Jacky Lechleiter, Thierry Diniz (Toyota) po úspěšném dojezdu do bivaku informuje o incidentu pořadatele. Bandité tuší, že jsou prozrazeni, zanechávají šestici Čechů svému osudu u poškozené Tatry #414 a s druhým „hasičákem“, naloženým prakticky všemi osobními věcmi členů tatrovácké výpravy a veškerými náhradními díly (i pro Pumu), mizí do tmy. O půl hodiny později přijíždějí na místo dvě patroly maliských vojáků a o něco později také dva lékařské vozy, doprovodný kamion TSO i ředitel závodu Hubert Auriol. Tatrováci mají nejhorší za sebou, ale teď musí za tmy a prakticky bez vybavení zprovoznit poškozený speciál a dojet s ním do Taoudenni…

Zpět k navigaci

10. etapa | sobota 10. ledna | Taoudenni – Gao

Celkem 918 km | RZ 806 km (zrušena)

Podle původních plánů má soutěž pokračovat více než devítisetkilometrovou etapou do Gaa, jejíž součástí má být i nejdelší rychlostní zkouška tohoto ročníku. Ovšem nakonec se 10. ledna nezávodí. Pořadatelé prožívají pernou noc, během níž řeší hned několik vážných problémů. Předchozího večera totiž kromě tatrováků čelilo pokusu o přepadení i pět dalších strojů (včetně Toyoty pilotované populárním belgickým zpěvákem Koenem Wautersem), desítky strojů jsou stále rozesety na nesmírně rozlehlém území mezi Zoueratem a Taoudenni, kde se závodilo v uplynulých dvou dnech, a také závodníci, kteří se úspěšně dostali až do cíle deváté etapy, jsou velmi vyčerpaní. Na organizátory navíc tlačí i manažeři největších týmů, potýkajících se po sérii těžkých etap s narušenou logistikou.

Ulrich Brehmer (manažer týmu Mitsubishi): „Dnes řešíme problémy trochu jiného druhu. Naše třínápravové doprovodné kamiony mají dvoudenní zpoždění a my je teď potřebujeme dostat co nejrychleji do Gaa, protože vezou palivo, většinu rezervních pneumatik a klíčové náhradní díly. Pokračovat v závodě bez těchto věcí by nebylo snadné. Ale pořád máme víc štěstí než řada dalších týmů, protože nám v soutěži stále zůstávají alespoň naše dvounápravové kamiony fungující jako rychlé asistence.“

S ohledem na výše uvedené důvody ruší ředitelství soutěže měřený úsek a celá desátá etapa se jede jako spojovací, navíc bez časového limitu.

Vrtulníky a průzkumná letadla organizátorů mezitím pátrají po odpadlících a opozdilcích, ale také po ukradené Tatře se startovním číslem 419. V posledním případě bohužel neúspěšně, kamion, s nímž Karel Loprais vyhrál Rally Dakar 1994 a 1995, nadobro mizí v africké pustině.

Situace Tatra Marathon Teamu je složitá. Z vybavení a náhradních dílů zbývá pouze to, co s sebou veze Puma a v příručních zavazadlech přepravují „létající“ mechanici. Sklenovského „hasičák“ zmizel v nenávratnu, Kořeného tatrovka má poškozenou převodovku (neřadí nejvyšší rychlostní stupně) a zničené navigační přístroje. Někteří členové přepadených posádek jsou stále otřeseni nepříjemným zážitkem. Problémů je najednou spousta, ovšem je také alespoň nějaký prostor na pokus o jejich řešení. České sestavě hrají do karet změna programu soutěže i následující den odpočinku.

Do spojovací etapy společně vyráží Lopraisova posádka s Pumou a „hasičák“ se startovním číslem 414, v jehož kabině Milana Kořeného tentokrát doplňují Bedřich Sklenovský a Tomáš Tomeček. Jaroslav Lamač a Martin Kahánek se s Petrem Hamerlou přesouvají do Gaa letecky.

Zpět k navigaci

Den odpočinku | neděle 11. ledna | Gao

0

Ačkoliv se desátá etapa jede jen jako spojovací, mnozí účastníci přijíždějí do Gaa, které je nejjižněji položeným etapovým městem celého ročníku, až pozdě v noci. O to příjemnější je pro všechny následující volný den, i když výraznější odpočinek si může skutečně dopřát jen málokdo. Po celém bivaku se pilně pracuje na opravách a údržbě soutěžní techniky, která má za sebou jednu z absolutně nejnáročnějších maratonských sekcí v dosavadní historii Rally Dakar. Ze soutěže již odstoupila téměř polovina strojů, které do ní na Nový rok odstartovaly.

Mezi závodníky, kteří úspěšně doputovali až ke břehům majestátné řeky Niger, je i vítěz světového poháru ve sjezdovém lyžování z roku 1997 Luc Alphand. Francouz na Dakaru debutuje za volantem Mitsubishi, při zdolávání úbočí písečných dun si počíná téměř tak bravurně jako ještě před nedávnem na zasněžených sjezdovkách a drží se ve třetí desítce.

Luc Alphand (Mitsubishi): „Dva tisíce sto kilometrů jsme jeli jen na trojku, protože to byl jediný rychlostní stupeň, který nám zbyl. Sám nechápu, že to naše Pajero vydrželo, a jsem ohromen jeho odolností. Mám-li být upřímný, jsem překvapen, že jsme se dostali tak daleko, ale když už se to povedlo, tak doufám, že dojedeme až do Dakaru.“

Jiným ke konsolidaci sil nestačí ani neutralizovaná desátá etapa a následující den odpočinku. Snažení týmu Toyota France definitivně hatí ztráta obou doprovodných kamionů, které odstupují ještě před Gaem (Tatra pilotovaná Hervém Sandrinim končí v deváté etapě). Philippe Wambergue s Jeanem-Paulem Cottretem a Josep Maria Servià s Thierrym Delli-Zottim tudíž nemají k dispozici žádné náhradní díly pro své Land Cruisery, navíc po předchozích problémech figurují ve spodních patrech průběžné klasifikace, a tak během volného dne soutěž oficiálně opouštějí.

Dva doprovodné kamiony stále postrádá tovární sestava Mitsubishi a složitou situaci řeší i Schlesser Aventures. Až během neděle do Gaa přijíždí dvounápravový Mercedes pilotovaný Gustavem Braultem, jehož posádka má za sebou dvaačtyřicetihodinovou pouť bez jediné minuty spánku.

Jean-Louis Schlesser (Schlesser): „Znepokojuje mě, že nám stále chybí obě šestikolky, protože nemám tušení, jak na tom jsou jejich posádky. Jsme rádi, že máme k dispozici jeden kamion, ale problém je, že o dalších dvou pořád nic nevíme.“

Jedna ze Schlesserových doprovodných šestikolek kategorie T5 se v bivaku objevuje teprve pozdě večer a před druhou polovinou rally si tudíž mnoho odpočinku neužije.

Továrnímu týmu KTM chybí asistenční MAN Helmuta Kropfela, který uvízl mezi El Mreïti a Taoudenni. Manažer týmu Heinz Kinigadner je s posádkou ve spojení prostřednictvím organizátorů a snaží se ji nasměrovat rovnou do cíle následující etapy v Timbuktu.

Heinz Kinigadner (manažer týmu KTM): „Měli závod dobře rozjetý, ale kvůli technickým problémům zůstali stát v nebezpečné oblasti, kde došlo k přepadení dvou jiných kamionů. Zásadní otázkou je, jak je odtamtud dostat, zvlášť když se tam pohybují lidé s kalašnikovy a bazukami.“

Kopřivničtí během volného dne v Gau přijímají definitivní rozhodnutí: navzdory poškození převodovky, kterou na místě nelze opravit, bude v soutěži pokračovat i průběžně čtvrtá Tatra #414. Nad výdrží rychlostní skříně sice visí velký otazník, ale dokud to půjde, budou Kořený, Lamač a Kahánek krýt záda Lopraisovi s Čermákem a Stachurou.

Tatrováci sice porušili pravidla, když desátou etapu absolvovala s „hasičákem“ provizorně poskládaná posádka (navíc bez ukradených helem), ale kde není žalobce, není ani soudce. S ohledem na veškeré okolnosti teď na Čechy prstem neukáže nikdo. Naopak. Tatra Marathon Team těží ze solidarity dakarských účastníků. Řada posádek a týmů poskytuje jednotlivé kusy oblečení, bývalý mistr světa v rally Miki Biasion půjčuje helmy, daří se sehnat i navigační vybavení. Členové všech tří posádek společně s „létajícími“ mechaniky připravují oba zbývající vozy na závěrečnou část soutěže. Vedoucí Karel Loprais do ní nastupuje s vědomím, že sedm dní a tři tisíce tři sta kilometrů, které zbývají do cíle na březích Růžového jezera, musí se svou Pumou zvládnout jen s minimem náhradních dílů…

Horké chvilky prožívá posádka doprovodného kamionu týmu BMW, která teprve míří do Gaa. Příslušníci maliské armády jsou přesvědčeni, že se jedná o ukradenou Tatru řízenou bandity a snaží se vůz zastavit i s použitím střelných zbraní. Incident se naštěstí obejde bez zranění.

Zpět k navigaci

11. etapa | pondělí 12. ledna | Gao – Timbuktu

Celkem 420 km | RZ 411 km

Etapa z Gaa do Timbuktu už je dakarská klasika. Po dni odpočinku vrací soutěžící do závodního rytmu relativně krátká a nezáludná speciálka podél severního břehu řeky Niger. Ráz krajiny stále určují písečné duny, ale díky mohutnému vodnímu toku znatelně přibývá vegetace.

Už před startem je jasné, že na rychlé trati by měly mít patrnou výhodu výkonné dvouválce. Stéphane Peterhansel je připraven naplno využít potenciálu své dvouválcové Yamahy, naopak jezdci KTM si uvědomují, že pokud dovolí Francouzi získat výraznější náskok, mohou mít ve zbývajících dnech problém s jeho opětovnou eliminací.

Peterhansel od počátku diktuje zběsilé tempo, ale Fabrizio Meoni a Richard Sainct (oba KTM) zaostávají po první čtvrtině speciálky jen o jednu, respektive čtyři minuty. Leader průběžného hodnocení dál tlačí na pilu, jenže na 265. kilometru musí zastavit. Motor jeho Yamahy začíná vařit. Vedení se ujímá Meoni, ale Peterhansel dolívá vodu a po pěti minutách se vrací na trať, i když několik dalších kilometrů jede volněji a je předstižen také Carlosem Sotelem s Cagivou.

Klíčový okamžik přichází deset kilometrů před cílem. Meoni bloudí, do cíle přijíždí jako šestý se ztrátou čtrnácti a půl minuty a v průběžné klasifikaci klesá ze druhého na třetí místo za týmového kolegu Saincta. Horkokrevný Meoni v cíli zuří, protože GPS dodaná pořadateli jej nechává na holičkách už podruhé. Tentokrát vypovídá službu hned po startu speciálky.

Fabrizio Meoni (KTM): „Po kilometru to přestalo fungovat a já se mohl řídit tak maximálně podle slunce. Tohle prostě není možné! Pokud pořadatelé změnili pravidla a všichni musíme používat jimi dodané GPS, tak musí garantovat, že to bude fungovat. A pokud to nefunguje, pak musí dosažené časy zrušit. Zítra si vezmu vlastní GPS, ať si pořadatelé říkají, co chtějí. Už mě to fakt nezajímá.“

Stížnosti na stávkující GPS se od počátku rally kupí i ze strany řady dalších jezdců a týmů, avšak organizátoři jsou neoblomní: použití vlastních přístrojů zůstává i nadále striktně zakázáno.

Podstatně spokojenější je Sotelo, který získává první etapové vítězství pro Cagivu a celkově je čtvrtý.

Carlos Sotelo (Cagiva): „Motocyklům s velkými dvouválcovými motory, jako mám já, tato rychlá speciálka s písčitým povrchem opravdu seděla. Ze svého prvního vítězství mám velkou radost, i když jsem si padesát kilometrů před cílem na písečné duně narazil nohu a mírně pochroumal koleno.“

Na Peterhanselově tváři je bezprostředně po dojezdu do bivaku patrné jisté zklamání. Důvodem není ani tak porážka od Sotela, s nímž prohrává o pouhých třináct sekund, ale spíš potíže, které jej na trati přibrzdily. Francouz sice vede s více než dvacetiminutovým náskokem, ale neví, jestli o náskok i první pozici nepřijde. Mechanici týmu Yamaha totiž musí podruhé vyměnit motor, avšak podle regulí je možné tuto operaci během závodu provést bez penalizace pouze jednou. Proto se do rámu vrací opravený agregát, s nímž měl Peterhansel problémy v průběhu předchozího týdne. Celou situaci řeší sportovní komisaři, ale penalizaci vedoucímu muži závodu nakonec neudělují. Podle jejich mínění je zásadní, že není použit třetí motor.

Z jezdců KTM se tentokrát nejvíce daří Andymu Haydonovi. Australan třetím časem navazuje na vítězství v osmé etapě a při své dakarské premiéře je za Peterhanselem, Sainctem, Meonim a Sotelem průběžně pátý.

Stanislav Zloch (KTM) se v etapě poprvé prosazuje mezi patnáctku nejrychlejších. Celkově zůstává devatenáctý, ovšem jen s pětiminutovým odstupem od Davida Castery, který hájí společně s Peterhanselem barvy továrního týmu Yamahy a po velmi nepříjemném pádu na 86. kilometru klesá na osmnácté místo.

Ačkoliv první čtyři příčky okupují i nadále tovární Pajera, bitva o vítězství neztrácí na intenzitě. Vedení týmu Mitsubishi stále nikterak neuplatňuje týmovou režii a jeho posádky mají volné ruce i ve vzájemném souboji. Etapu tudíž vyhrává průběžně druhý Bruno Saby o minutu a čtvrt před Jeanem-Pierrem Fontenayem a díky tomu snižuje svůj odstup od vedoucího týmového kolegy na devět a půl minuty. Přesto má Saby v cíli ke spokojenosti daleko.

Bruno Saby (Mitsubishi): „Asi po sto kilometrech se rozsvítila kontrolka teploty zadního diferenciálu, která stoupla z obvyklých sedmdesáti až osmdesáti stupňů na sto padesát. Bylo to nepříjemné, protože v situaci, kdy je to mezi mnou a Jeanem-Pierrem takto těsné, může mít právě technický problém zásadní vliv na konečné výsledky závodu. Byl to velmi stresující den, ale o své druhé dakarské vítězství budu tvrdě bojovat až do konce.“

Obhájce loňského vítězství Kenžiro Šinozuka najíždí na speciálce osm minut na Hirošiho Masuoku, čímž svého krajana odsouvá v celkovém pořadí ze třetí na čtvrtou pozici.

Třetím časem narušuje hegemonii Mitsubishi alespoň ve výsledcích etapy Jean-Louis Schlesser s buginou vlastní konstrukce. V průběžné klasifikaci si Francouz upevňuje páté místo před Philippem Alliotem s Nissanem.

Jean-Louis Schlesser (Schlesser): „Vozům s jedinou poháněnou nápravou podobně klikaté speciálky příliš nesvědčí. Hodně na nich ztrácíme pokaždé, jakmile šlápnu na brzdu, neboť ‚dvoukolce‘ pak chvíli trvá, než znovu nabere rychlost. Přesto jsem stále optimistický, chci vyhrát některou z etap a mým cílem je prosadit se v konečném hodnocení na stupně vítězů.“

Henri Pescarolo (Protruck) o sobě dává vědět šestým časem, ale do první desítky se v některé z etap prosazuje teprve podruhé. Po sérii problémů v maratonské sekci i před ní zůstává s téměř dvaapadesátihodinovou ztrátou až osmačtyřicátý, přesto bojuje srdnatě dál, ačkoliv už nemůže spoléhat na pomoc žádného týmového kolegy ani doprovodného kamionu. Všichni odstoupili už před Gaem.

Jutta Kleinschmidt (Schlesser) startuje po předchozích problémech hodně vzadu, na trati předjíždí více než tři desítky soupeřů a v cíli je klasifikována jako devátá, i když celkově zůstává s obrovskou ztrátou šestatřicátá.

Dvacátý ročník dakarské rally definitivně končí pro posádku ukradeného „hasičáku“. Bedřich Sklenovský, Petr Hamerla a Tomáš Tomeček odlétají přímo do Dakaru, kde týden počkají na příjezd prořídlé soutěžní karavany. Jejich kolegové však bojují statečně dál.

Karel Loprais je v etapě druhý za Firdausem Kabirovem (Kamaz) a zároveň najíždí dalších čtyřiadvacet minut na průběžně druhého – a tentokrát čtvrtého – Jošimasu Sugawaru (Hino). Milanu Kořenému se v rychlých etapách už tradičně daří, což k překvapení mnohých potvrzuje i na speciálce mezi Gaem a Timbuktu. Navzdory poškozené převodovce a z toho plynoucí neschopnosti „hasičáku“ dosáhnout své obvyklé maximální rychlosti si připisuje třetí čas a průběžně zůstává čtvrtý za Lopraisem, Sugawarou a Kabirovem.

Josef Kalina, který se jako manažer týmu přesouvá mezi jednotlivými etapovými místy letecky, odjíždí odpoledne po příletu do Timbuktu na místní policejní stanici, kde dlouhé hodiny vyřizuje formality kolem přepadení obou „hasičáků“. Oblast, kde k incidentu došlo, totiž ze správního hlediska spadá právě pod Timbuktu. Když se před půlnocí vrací do bivaku na letišti, působí skoro stejně vyčerpaně jako posádky po etapě.

Zpět k navigaci

12. etapa | úterý 13. ledna | Timbuktu – Néma

Celkem 567 km | RZ 551 km

Další zcela nová etapa kopíruje málo známou pašeráckou stezku mezi maliským Timbuktu a mauritánskou Némou. Úvodní část speciálky vede po klikatých písčitých cestách, ale zhruba po šedesáti kilometrech soutěžní stroje vjíždějí do pouště poseté velbloudí travou. Její kořeny ukryté v písečných hrbolcích jsou tvrdé jako kámen a představují vážnou hrozbu především pro zavěšení automobilů a kamionů, zatímco motorkáři mohou za případnou nepozornost v tomto terénu zaplatit bolestivým pádem. Pestré denní menu doplňuje další tučná porce dun rozmanitých velikostí a tvarů.

Andy Haydon a Alfie Cox (oba KTM) udávají tempo a na prvním mezičase na 106. kilometru figurují na prvních dvou příčkách. Ovšem později se oba dostávají do potíží.

Andy Haydon (KTM): „Prví část byla fakt skvělá, ale pak jsem nepříjemně upadl a poranil si zápěstí. Zastavil jsem, abych si ho zabandážoval, ale moc to nepomohlo, a proto jsem musel na dalších kilometrech hodně zvolnit.“

Australský nováček dojíždí do cíle jako desátý a průběžně zůstává pátý před Coxem, jenž musí zpomalit také, i když z jiného důvodu.

Alfie Cox (KTM): „Hodně foukalo, s motorkou to každou chvíli házelo na všechny strany, a proto jsem neustále přidával nebo ubíral plyn. Palivo z přední nádrže obyčejně vystačí asi na dvě stě padesát kilometrů, ale dnes jsem musel přepnout na zadní nádrž už po nějakých dvou stech kilometrech. Proto jsem pak musel jet až do tankovačky na 330. kilometru dost volně.“

Průběžně druhý Richard Sainct (KTM) sice musí také ubrat kvůli příliš vysoké spotřebě paliva, přesto si připisuje první dílčí vítězství v tomto ročníku. Ovšem z náskoku Stéphane Peterhansela umazává jen nepatrný dílek. Jezdec Yamahy je pouze o 41 sekund pomalejší a v kategorii motocyklistů stále vede skoro o devatenáct a půl minuty, ačkoliv v tankovací zóně opět opravuje řazení. Třetí místo v hodnocení etapy i celkově patří Fabriziu Meonimu (KTM), jehož GPS tentokrát pracuje spolehlivě.

Dosud šestnáctý Španěl Antonio Boluda (Cagiva) je po těžkém pádu ve vážném stavu transportován do nemocnice v Dakaru, kde mu je odstraněna slezina. O tři dny později je letecky přepraven do Valencie a před sebou má dlouhé měsíce rekonvalescence.

Se zlomenou klíční kostí odstupuje z devátého místa také Portugalec Paulo Manuel Marques (KTM).

Paulo Manuel Marques (KTM): „Nebylo to nic vážného. Měl jsem problém s pravým kolenem, nemohl jsem s ním hýbat, tak jsem se rozhodl na chvíli zastavit. Ale když jsem zastavil, upadl jsem a motorka spadla na mě. Přitom jsem si udělal něco s ramenem. Závod jsem měl dobře rozjetý, ale na Dakaru se mi lepí smůla na paty. Moc jsem chtěl, ale příští rok se musím lépe připravit.“

David Castera není v kondici kvůli zranění, které utrpěl v předchozí etapě, přesto zkouší pokračovat a krýt záda Peterhanselovi. Jenže padá znovu, ztrácí více než dvě a půl hodiny a v průběžné klasifikaci klesá z osmnácté na dvaadvacátou příčku.

Mezi jezdce, kteří na potížích zmíněné trojice soupeřů vydělávají, patří i Stanislav Zloch (KTM). Český závodník je v etapě osmnáctý a celkově se posouvá na šestnáctou pozici.

Jean-Pierre Fontenay a Bruno Saby (oba Mitsubishi) svádějí další vyrovnaný souboj. Průběžně druhý Saby na mezičasech vede, ale dvě stě kilometrů před cílem o naději na etapové vítězství přichází kvůli neobvyklé události.

Bruno Saby (Mitsubishi): „U trati se pohyboval místní velbloudář a těsně před naším průjezdem natáhl nad tratí zhruba v úrovni hlavy jakýsi kabel. V rychlosti jsme kabel trefili a ten doslova uřízl přívod vzduchu ze střechy našeho auta i spoiler. Otočili jsme se a vrátili na místo, kde stál, ale on mezitím zmizel.“

Saby i jeho navigátor Dominique Serieys vyvázli z incidentu bez zranění, ale ztrácejí drahocenný čas. V cíli jsou klasifikováni jako třetí s tříapůlminutovým mankem na druhého Fontenaye, který díky tomu opět navyšuje svůj náskok na čele průběžného pořadí.

Jean-Pierre Fontenay (Mitsubishi): „Dnes to bylo náročné fyzicky i na techniku. Kromě toho nám prvních sto šedesát kilometrů foukal vítr do zad, což výrazně ovlivnilo chlazení a nám se najednou rozsvítily všechny kontrolky teploty jednotlivých komponentů. Ale jakmile se trať stočila jiným směrem, bylo všechno opět v pořádku.“

O náročnosti etapy svědčí také čas jejích vítězů: Japonec Kenžiro Šinozuka s francouzským navigátorem Henrim Magnem potřebují ke zdolání rychlostní zkoušky dlouhé 551 kilometrů skoro sedm a půl hodiny.

Kenžiro Šinozuka (Mitsubishi): „Dnešní speciálka byla hrozná. Klikatá a v měkkém písku. Sice byla nová, ale rozhodně nebyla hezká. Myslím si, že ani dvě maratonské etapy, které nás teď čekají, nebudou tak drsné jako byla tato.“

Jean-Louis Schlesser a Jutta Kleinschmidt (oba Schlesser) jsou tentokrát o několik minut rychlejší než Hiroši Masuoka se čtvrtým továrním Mitsubishi, avšak v průběžném hodnocení Japonec dál drží čtvrté místo i celkem komfortní náskok před pátým Schlesserem, za nímž následuje trojice Nissanů týmu Dessoude pilotovaných Philippem Alliotem, Thierrym de Lavergnem a Dominiquem Housieauxem.

Luc Alphand (Mitsubishi) na sebe upozorňuje desátým časem. Celkově se bývalý úspěšný lyžař a dakarský nováček posouvá na čtyřiadvacáté místo.

Karl Ille (manažer Teamu Mitsubishi International) o Lucu Alphandovi: „Skutečně rychle se naučil řídit Pajero opravdu dobře. Vozu rozumí a ví, co dělat, aby s ním jel velmi svižně. Má přirozený talent, díky své sportovní kariéře ví, co vše je potřeba udělat pro úspěch, a je také v dobré fyzické kondici, což je na tomto podniku důležité. Myslím, že někteří závodníci mu mohou jeho výkony závidět, vždyť jede Dakar úplně poprvé.“

Nejlepší kamiony bojují na trati déle než devět a půl hodiny. Firdaus Kabirov (Kamaz) zůstává průběžně třetí, ale díky třetímu etapovému vítězství v řadě snižuje na polovinu svůj odstup od celkově druhého Jošimasy Sugawary s Hinem.

Karel Loprais a Milan Kořený (oba Tatra) se ve výsledcích speciálky znovu řadí hned za ruským rivalem a upevňují si své pozice v průběžné klasifikaci. Karel Loprais vede před Sugawarou už skoro o čtyři hodiny, Milan Kořený má na čtvrté pozici prakticky stejný náskok před celkově pátým Klausem Bauerlem s Mercedesem Unimog.

Smolný den prožívá Miki Biasion (Iveco). Bývalý mistr světa v rally je téměř o čtyři a půl hodiny pomalejší než Kabirov, kromě toho inkasuje šestihodinovou penalizaci a v průběžné klasifikaci klesá ze šestého na deváté místo.

Neslavně končí jubilejní Dakar pro Gilberta Versina, jenž v průběhu prvního týdne s rychlým Mitsubishi vládl kategorii kamionů, ale teď ze soutěže odstupuje.

Do kroniky dakarské rally přibývá jedna další smutná kapitola, ačkoliv k tragické události dochází daleko od míst, kde se právě závodí. Francis Bouney a Guy Aliphat ze soutěže odstoupili už po sedmé etapě v Zoueratu a nyní směřují na vlastní pěst přes Mauritánii do Dakaru. Bohužel, v úterý 13. ledna okolo osmé hodiny ranní se nedaleko Nuakšottu jejich Toyota střetává s místním minibusem. Zatímco francouzská posádka přestojí nehodu bez újmy na zdraví, pět cestujících z druhého vozu umírá a další dva jsou zraněni.

Zpět k navigaci

13. etapa | středa 14. ledna | Néma – Tidjikja

Celkem 749 km | 745 km

Druhá maratonská sekce dvacátého ročníku dakarské rally začíná etapou, v níž se bojuje nejen o co nejlepší časy do celkového hodnocení soutěže, ale také o speciální trofej Thierryho Sabina. Trasa je totiž vytyčena v místech, kudy zakladatel závodu poprvé provedl její účastníky v roce 1985. Údajně tenkrát byli jedněmi z úplně prvních lidí, kteří tudy projeli s motorovými vozidly. Již tehdy se jednalo o mimořádně náročný úsek, navíc Sabine musel soutěž poprvé v její historii přerušit kvůli písečné bouři a většina účastníků nocovala v improvizovaném bivaku pod horou Enji.

Proslulým průsmykem pod Enji vede trať i tentokrát. Prudké dlouhé stoupání v měkkém písku spojující dvě rozlehlé pláně v různé nadmořské výšce však není zdaleka jediným úskalím speciálky, která se po neutralizaci desáté etapy z Taoudenni do Gaa stává nejdelší v tomto ročníku. Závodníky čekají náročná dunová pole a úseky s nevyzpytatelnou velbloudí travou, to vše při teplotách okolo pětatřiceti stupňů Celsia. Už před startem organizátoři neskrývají, že se má jednat o nejtvrdší speciálku Dakaru 1998 a jednu z nejnáročnějších v celé historii afrického maratonu. A nikterak nepřehánějí. Etapa je nad síly téměř čtvrtiny účastníků, kteří do ní odstartují.

A aby toho nebylo málo, ti, kteří se probijí až Tidjikje, se v bivaku před branami bývalé francouzské koloniální pevnosti musejí obejít bez svých mechaniků cestujících letadly, jejichž pomoc je v maratonských etapách zakázána. Zkrátka Dakar se vším všudy…

David Castera (Yamaha) je po dvou pádech v průběhu dvou předchozích dnů značně dobitý a před třináctou etapou ze soutěže odstupuje. Stéphane Peterhansel tudíž přichází o svého „nosiče vody“ a v souboji s masivní přesilou KTM zůstává osamocen, ovšem nové okolnosti jeho výkony prakticky neovlivňují. Po dojezdu do Tidjikji má v čele kategorie motocyklistů k dobru už více než půl hodiny před Fabriziem Meonim (KTM). Ital střídá na druhé pozici průběžné klasifikace týmového kolegu Richarda Saincta, přestože oba opět trápí nefungující GPS. Francouz bloudí krátce po startu, ztrácí více než hodinu a klesá na třetí místo.

Z havárie v předchozí etapě se úspěšně otřepává Andy Haydon (KTM). Australský nováček si připisuje druhý dílčí úspěch, když o tři a čtvrt minuty poráží Jihoafričana Alfieho Coxe (KTM) a na třetího Peterhansela najíždí skoro osm minut.

Andy Haydon (KTM): „Začal jsem zvolna, abych ulevil svému zápěstí, ovšem spousta soupeřů nejspíš bloudila, protože na prvním kontrolním bodě jsem byl třetí. Zhruba po šesti stech padesáti kilometrech jsem dojel Peterhansela, ale prášilo se tolik, že jsem ho nemohl předjet, a tak jsme společně dojeli až do cíle.“

V průběžné klasifikaci se Haydon posouvá na čtvrtou příčku, kterou dosud okupoval Carlos Sotelo (Cagiva), jenže Španěl na startu třinácté etapy chybí. Na vině je havárie, k níž došlo o den dříve na krátkém spojovacím úseku mezi cílem speciálky a bivakem v Némě. Sotelo má pochroumané rameno a značně utrpěl i jeho motocykl. A to je problém, neboť Team Boluda již nemá k dispozici dostatek potřebných náhradních dílů. Proto jen několik hodin po odstoupení vážně zraněného Antonia Boludy stahuje ze závodu i své nejžhavější želízko.

Stanislav Zloch (KTM) z odstoupení dalšího jezdce, kterého měl dosud před sebou, tentokrát neprofituje, neboť je předstižen Američanem Paulem Krausem s tovární KTM. Český závodník je stále šestnáctý.

Ke smolařům dne patří Jean Brucy. S děravým chladičem tovární BMW musí Francouz dlouho čekat na pomoc rychlé asistence, ztrácí skoro osm hodin a v průběžné klasifikaci klesá na osmatřicáté místo. Nejlepším z jezdců bavorského výrobce zůstává dvanáctý Španěl Oscar Gallardo, Němka Andrea Mayer je čtyřiačtyřicátá.

Jean-Pierre Fontenay a Gilles Picard prorážejí pneumatiku v průsmyku Enji a se svým Mitsubishi musí zvládnout výjezd na vrchol s poškozenou gumou, kterou mohou vyměnit až na tvrdším povrchu na náhorní planině.

Jean-Pierre Fontenay (Mitsubishi): „Sotva jsme vjeli do průsmyku Enji, prorazili jsme levou zadní pneumatiku. Za normálních okolností bychom hned zastavili, ale na takto prudkém svahu jsme si netroufli. Raději jsme stoupali dál až na vrchol jen na třech kolech.“

Celkem potřebují Francouzi ke zdolání speciálky přes deset hodin. Přesto jsou nejrychlejší a třetím etapovým vítězstvím podstatně upevňují vedení v závodě. Jejich týmoví kolegové Bruno Saby a Dominique Serieys sice zůstávají druzí, ale potýkají se hned s několika problémy, ztrácejí třiatřicet minut a v celkovém součtu zaostávají už o více než tři čtvrtě hodiny.

Bruno Saby (Mitsubishi): „Zatímco pro Jeana-Pierra byl dnešek dobrý, my jsme se potýkali s problémy s přehříváním. Museli jsme měnit směr jízdy, abychom se dostali do protivětru, který nám pomohl auto ochladit. Kromě toho jsme zapadli, což nás stálo asi deset minut.“

Mezi Fontenaye a Sabyho se ve výsledcích etapy prosazuje Kenžiro Šinozuka. Zkušený Japonec je jen o čtyři minuty pomalejší než leader závodu, ale ani on neprožívá úplně bezproblémovou etapu.

Kenžiro Šinozuka (Mitsubishi): „Všude byla spousta kamení a velbloudí trávy. Přibližně pět minut jsme opravovali výfukové potrubí, které jsme zdeformovali o kámen a následně jsme zapadli v průsmyku Enji. Museli jsme couvnout dolů a zkusit to znovu. A to ještě nebylo vše, protože asi sto padesát kilometrů před koncem speciálky klesla ručička měřiče paliva na nulu, což znamenalo, že nám zbývá už jen nějakých osmdesát litrů. Opravdu se mi ulevilo, že nám palivo nedošlo a dojeli jsme až do cíle.“

Průběžně zůstává Šinozuka třetí před krajanem a týmovým kolegou Hirošim Masuokou se čtvrtým továrním Mitsubishi.

Potíže má Jean-Louis Schlesser. S dírou v chladiči musí Francouz počkat na pomoc své kolegyně Jutty Kleinschmidt. V hodnocení etapy nakonec patří buginám Schlesser osmá, resp. devátá příčka, ovšem s více než dvouhodinovou ztrátou. V celkovém pořadí tak pátý Francouz zaostává za čtvrtým Masuoku už skoro o tři hodiny.

Nevyzpytatelnost Dakaru zakouší na vlastní kůži Luc Alphand. Po předchozích úspěších přichází studená sprcha. Na mezičasech se sice znovu drží mezi elitou, avšak v závěru rychlostní zkoušky o jeden z balvanů fatálně poškozuje zadní diferenciál. Později vypovídá službu také přední diferenciál a Alphandův vůz se do cíle v Tidjikji dostává jen díky pomoci dalších účastníků. Tažen na laně za jedním z kamionů přijíždí do bivaku až následujícího dne ráno, a tudíž po časovém limitu. Alphand sice po opravě startuje v odpoledních hodinách do následující čtrnácté etapy, ale jeho snaha je marná: ze soutěže je vyloučen, neboť podle platných pravidel musí každý soutěžní stroj projet cílem speciálky vlastní silou.

Po odstoupení Mikiho Biasiona (Iveco) se na start třinácté etapy staví již jen devět soutěžních kamionů, mezi nimiž udávají tempo tatrováci, kteří v nesmírně drsných podmínkách stoprocentně potvrzují odolnost kopřivnické techniky a svůj jezdecký um. Karel Loprais s Janem Čermákem a Radomírem Stachurou se náročnou speciálkou sice prodírají déle než čtrnáct hodin, ovšem i tak jsou s Pumou suverénně nejrychlejší, neboť tentokrát stříbrná posádka Milana Kořeného s „hasičákem“ potřebuje ke zdolání testu ještě o půl hodiny víc.

Loprais díky druhému etapovému vítězství o další hodinu navyšuje svůj náskok na čele průběžné klasifikace a před Jošimasou Sugawarou (Hino) už má k dobru skoro pět hodin. Kořený se posouvá na třetí příčku uvolněnou Firdausem Kabirovem, jenž zůstává stát v dunách s porouchanou převodovkou. Debakl Kamazu je dokonán.

Zpět k navigaci

14. etapa | čtvrtek 15. ledna | Tidjikja – Atar

Celkem 394 km | 358 km

Pořadatelé závodníky nijak nešetří ani v závěrečné části druhé maratonské sekce. Čtrnáctá etapa je v porovnání s předchozím dnem co do délky sice sotva poloviční, avšak pokud jde o náročnost, v tomto ohledu si s minulou speciálkou ani v nejmenším nezadá. Zbývající účastníci nebojují pouze s únavou, vyčerpáním a opotřebovanou technikou, ale při vysokých denních teplotách se musí vypořádat také s obtížnou navigací. Trasa z Tidjikji do Ataru je vytyčena nesmírně kamenitou Adrarskou plošinou a dunovými poli u Chinguetti, o nichž se říká, že patří k nejkrásnějším na světě, ale energii na obdivování jejich nádhery má ve startovním poli už opravdu jen málokdo.

Zatímco většina jezdců v této náročné etapě nalézá jen minimální zalíbení, Gerard Jimmink (KTM), který v civilu pracuje v rodinné firmě jako zemědělský inženýr, získává reputaci specialisty na mauritánské tratě, a zvlášť na tuto konkrétní oblast. V roce 1995 Nizozemec vyhrál etapu z Chinguetti do Tidjikji, tentokrát vítězí mezi Tidjikjou a Atarem.

Gerard Jimmink (KTM): „Začátek byl trochu obtížnější a asi po třiceti kilometrech mě dohnal Richard Sainct, ale udržel jsem se ho a přibližně po sto kilometrech jsme se dotáhli na vedoucí skupinu. Jelo nás společně asi deset. Pak se Sainct utrhl a Cox se vydal za ním. Později jsem je znovu dostihl v dunách a dojel si pro své první etapové vítězství na letošním Dakaru. A povedlo se mi to v etapě, kterou jsem vyhrál i před třemi lety, kdy se jela v opačném směru.“

V celkovém pořadí Jimmink stoupá ze šesté na pátou pozici. Ovšem větší roli než etapové vítězství v tomto případě hraje odstoupení Richarda Saincta, který se snaží eliminovat ztrátu z předchozího dne a jede velmi ostře, jenže dvoutýdenním závoděním unavená technika jeho nasazení nevydrží. Na 265. kilometru zcela kolabuje zavěšení zadního kola tovární KTM a dosud třetí Francouz musí odstoupit.

Stéphane Peterhansel o etapové vítězství neusiluje, počíná si takticky a navíc se několik minut zdrží, když v měkkém písku na vrcholku jedné z dun poctivě zahrabe svou Yamahu. Přesto je v cíli klasifikován za Jimminkem, Fabriziem Meonim a Alfiem Coxem (všichni KTM) jako čtvrtý.

Alfie Cox (KTM): „Drsný den. S výjimkou posledních padesáti kilometrů, na kterých se dalo jet hodně rychle, to dnes bylo hlavně o spoustě kamení. Člověk by ani nevěřil, že jede Dakar, protože Dakar má být o písku. Ale tohle bylo spíš enduro než rally.“

Meoniho sice znovu trápí nefungující GPS a stěžuje si také na rameno naražené při pádu v předchozím průběhu soutěže, ale díky druhému času zůstává druhý i celkově. Na Peterhansela najíždí devětapadesát sekund a celkově jej od vedoucího Francouze dělí dvaatřicet minut. Na třetí místo se posouvá nováček Andy Haydon (KTM), čtvrtý je Cox.

Pořadí se přelévá také na dalších pozicích. Ital Giovanni Sala (KTM) ztrácí čtyři hodiny a propadá se až na dvanácté místo. Johna Deacona (KTM) sráží pořadím dolů chyba organizátorů.

John Deacon (KTM): „Nejraději bych jel rovnou domů. Po dnešním fiasku pro mě závod skončil. Na trati mě zastavil člověk z helikoptéry – myslím, že to byl vrtulník lékařů – a řekl mi, že se mám otočit a vrátit se na třetí kontrolní bod. Nechápal jsem, proč bych to měl udělat, protože prakticky nemluvil anglicky. Nicméně jsem se na CP3 vrátil, abych tam zjistil, že mi ten člověk dal naprosto špatnou informaci. Večer se v bivaku přišel omluvit, ale mě to stálo dvě hodiny a tři místa. Nebýt toho, byl bych šestý. Jsem opravdu hodně zklamaný.“

Rozladěný prodejce KTM z anglického Plymouthu klesá za Érica Bernarda, Jordiho Arcaronse a Dirka von Zitzewitze (všichni KTM) na devátou příčku.

Stanislav Zloch (KTM) prochází mauritánským peklem s vypětím všech sil, ale úspěšně. Dvanáctým časem vylepšuje své dosavadní etapové maximum a tři dny před koncem soutěže je čtrnáctý. K postupu vzhůru napomáhají českému motocyklistovi i potíže dosud dvanáctého Oscara Gallarda, jehož tovární BMW zůstává stát v poušti s porouchanou spojkou. Kvůli stejné závadě odstupuje také Španělova týmová kolegyně Andrea Mayer z Německa.

Andrea Mayer (BMW): „Nechala jsem motorku v dunách a vrtulník mě dopravil k lidem z našeho týmu. S asistenčním vozem jsme se na místo vrátili, ale v noci za hluboké tmy jsme stroj nenašli. Ráno jsme byli úspěšnější, kluci vše opravili, jenže když jsem nastartovala, přišla písečná bouře, v níž se jet nedalo, a tak jsme v poušti strávili další noc.“

Jean-Louis Schlesser (Schlesser) dělá, co umí, aby alespoň trochu narušil spanilou jízdu Mitsubishi, a od úvodních kilometrů natahuje ruce po etapovém vítězství. Na prvním a druhém kontrolním bodě Francouz vede, jenže pak zapadá v dunách u Chinguetti a do Ataru přijíždí s téměř dvouhodinovou ztrátou jako šestý, zatímco tři diamanty se mohou i nadále pyšnit stoprocentní bilancí: japonské vozy zatím ovládly všechny odjeté etapy.

Pátý dílčí triumf v tomto ročníku si připisují Bruno Saby a Dominique Serieys (Mitsubishi), kteří jsou o dvě minuty rychlejší než týmový kolega Kenžiro Šinozuka. Francouzi se nenechávají vyvést z míry ani další nebezpečnou situací, k níž dochází asi padesát kilometrů před Atarem. Jedna z místních žen náhle vrhá po Sabyho projíždějícím Pajeru kamenem, jímž trefuje a rozbíjí čelní sklo.

Bruno Saby (Mitsubishi): „Možná to byla Fontenayova fanynka! Ale ve skutečnosti to moc legrační nebylo. Spíš to bylo neuvěřitelné. Proč to udělala?! Měli jsme štěstí, že dnešní speciálka byla tak pomalá, takže to tolik nevadilo. Myslím, že to byla nejdrsnější etapa v historii Dakaru. Naše průměrná rychlost byla jen 50 km/h.“

Na průběžně vedoucího Jeana-Pierra Fontenaye sice Saby najíždí tři minuty a čtyřicet sekund, přesto se smiřuje s porážkou. Celkově totiž za Fontenayem zaostává o dvaačtyřicet minut a šance na zvrat ve vzájemném duelu už je spíš jen teoretická, neboť do konce soutěže zbývají pouhé tři etapy a necelých osm set kilometrů rychlostních zkoušek. Na základě rozhodnutí, které učinil šéf týmu Mitsubishi Ulrich Brehmer během volného dne v Gau, sice mohou jeho jezdci bojovat i mezi sebou až do Boutilimitu, kde končí patnáctá etapa, ale Saby se Šinozukou se týmovým zájmům podřizují na základě vlastního rozhodnutí už o dva dny dříve. Fontenayovi kryjí záda, všechna tři Pajera jedou pohromadě a v dunách si jejich posádky vzájemně pomáhají při vyprošťování z měkkého písku.

Jean-Pierre Fontenay (Mitsubishi): „Skutečně pekelná speciálka. Velice pomalá a kamenitá. Bylo to 348 kilometrů kodrcání, kterým jsme strávili sedm hodin! Šílenost! Velmi obtížná byla také navigace, protože se jelo převážně terénem, kde zůstávalo jen velmi málo stop, které bychom mohli sledovat. Ale zastavovali jsme jen jednou, abychom pomohli Brunovi, který zapadl.“

Status quo zůstává více méně zachován i na dalších pozicích průběžné klasifikace. Třetí a čtvrtou příčku stále drží Japonci Šinozuka a Hiroši Masuoka se dvěma zbývajícími továrními Mitsubishi, na pátém místě figuruje Jean-Louis Schlesser se svou buginou, za níž jsou seřazeny Nissany týmu Dessoude pilotované Philippem Alliotem a Dominique Housieauxem, který na sebe upozorňuje čtvrtým časem a díky tomu odsouvá kolegu Thierryho de Lavergneho na osmé místo.

Henri Pescarolo bojuje jako lev, ale bez týmových kolegů a asistenčního kamionu je druhá polovina soutěže nad síly Francouzova Protrucku. Bývalý jezdec formule 1 a legenda čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans ze soutěže odstupuje.

Karel Loprais naplno uplatňuje svůj cit pro africký terén i bohaté zkušenosti. Navzdory pokynům roadbooku u Chinguetti nevjíždí do extrémně měkkých písků, v nichž o něco dříve na desítky minut zapadá spousta osobních automobilů, včetně největších favoritů, ale raději volí delší objížďku po okraji dunového pole. A chytrý tah se Lopraisovi s Čermákem a Stachurou vyplácí: v hodnocení etapy jsou druzí.

První etapové vítězství si připisuje Jošimasa Sugawara (Hino), který ke zdolání 358 kilometrů speciálky potřebuje osm hodin a dvaačtyřicet minut. Lopraise poráží průběžně druhý Japonec o pouhých třiapadesát sekund a v průběžné klasifikaci za leaderem závodu stále zaostává téměř o pět hodin.

Milan Kořený s Jaroslavem Lamačem a Martinem Kahánkem jsou s „hasičákem“ o necelých pět minut pomalejší než Sugawara a třetím časem si značně upevňují třetí místo celkově, neboť odstup ostatních kamionů je podstatně výraznější. Klaus Bauerle s Mercedesem Unimog dojíždí do cíle jako čtvrtý s více než půlhodinovou ztrátou a čtvrtý je i celkově, ovšem od třetího Kořeného jej dělí už sedm a půl hodiny.

Zpět k navigaci

15. etapa | pátek 16. ledna | Atar – Boutilimit

Celkem 493 km | RZ 296 km (původně měla měřit 456 km)

Po sérii náročných etap vypouštějí organizátoři náročný průjezd pětadvacetikilometrovým ergem před koncem původně vytyčené rychlostní zkoušky, kterou proto výrazně zkracují. Do oblasti se navíc blíží písečná bouře. Vítr postupně sílí, odpoledne dosahuje rychlosti okolo 75 km/h, což nutí přistát helikoptéry zajišťujících bezpečnost soutěže. Většina speciálky, předčasně ukončené na druhém kontrolním bodě, odkud závodníci jedou do Boutilimitu po solidních pistách i zpevněných cestách, vede malebnou krajinou Adrarské plošiny, ale opět nechybí ani nevyzpytatelný měkký písek.

Hubert Auriol, ředitel soutěže: „Situaci komplikuje písečná bouře a po všem, co se během letošního ročníku událo, jsme něco takového už opravdu nepotřebovali. Speciálku jsme zkrátili, protože měla končit průjezdem velmi náročného dunového pole, ale za daných okolností nám přišlo nesmyslné, abychom tam účastníky poslali. Přesto je dnešní etapa velmi obtížná, neboť viditelnost je opravdu hodně špatná.“

V boutilimitském bivaku se posádky naposledy v tomto ročníku musejí obejít bez svých létajících mechaniků a motocyklisté také bez letecky přepravovaných náhradních dílů.

John Deacon (KTM) přetavuje zklamání z nezaviněné ztráty v předchozí etapě v životní úspěch. Své mamince, která 16. ledna slaví narozeniny, naděluje na dálku unikátní dárek: stává se prvním britským motocyklistou v historii Rally Dakar, který vyhrává etapu, a po odstoupení dosud šestého Érica Bernarda (KTM) se v celkovém hodnocení posouvá na osmé místo.

John Deacon (KTM): „Potkával jsem spoustu jezdců přijíždějících z nejrůznějších směrů, ale držel jsem se roadbooku a díky tomu to pro mě byl dobrý den. Neměl jsem žádné problémy a dobře jsem navigoval. V písečné bouři mizí jakékoliv stopy během pouhých několika minut, takže se musíte stoprocentně soustředit a spoléhat na vlastní úsudek. Určitě to nebyla etapa, která by patřila k fyzicky nejnáročnějším, ale navigace a bouře z ní těžký den udělaly.“

Medailové pozice v průběžné klasifikaci kontrolují druhým, třetím a čtvrtým časem Stéphane Peterhansel (Yamaha), Fabrizio Meoni a Andy Haydon (oba KTM), na svém zůstávají také Alfie Cox a Gerard Jimmink (oba KTM).

Andy Haydon (KTM): „Asi po padesáti kilometrech naše vedoucí skupina bloudila a já sám jsem se později ztratil ještě jednou. Musel jsem hledat cestu dunami a několikrát jsem zahrabal motorku. Ale jsem tu. V tuto chvíli se nesnažím být rychlý nebo někoho porazit, už mi jde jen o to, abych dojel až do Dakaru.“

Jordi Arcarons (KTM) těží nejen z Bernardova odstoupení (zničené tlumiče), ale také ze zaváhání Dirka von Zitzewitze (KTM). Španěl poráží německého rivala o dvaapadesát minut a stoupá z osmého na šesté místo. Von Zitzewitz je sedmý před Deaconem a Jürgenem Mayerem (KTM).

Stanislav Zloch (KTM) figuruje ve výsledcích etapy na dvanáctém místě těsně za vítězem prologu Françoisem Flickem (Honda). Celkově se český jezdec posouvá na jedenácté místo s osmiminutovou ztrátou na Američana Paula Krauseho (KTM), jenž nyní uzavírá první desítku. Flick je devatenáctý.

Ačkoliv o vítězství Mitsubishi už téměř nikdo nepochybuje, pořadí na špici se mění i těsně před koncem soutěže. Bruno Saby s Dominiquem Serieysem opět zapadají do měkkého písku a své Pajero vyprošťují déle než hodinu. V průběžné klasifikaci tak přicházejí o druhou příčku a klesají za týmového kolegu Kenžira Šinozuku, zatímco Jean-Pierre Fontenay s dalším Pajerem si čtvrtým etapovým vítězstvím upevňuje vedení. Hiroši Masuoka s Challengerem zůstává čtvrtý.

Jean-Pierre Fontenay (Mitsubishi): „Dnešní speciálka byla hodně podobná rychlostním zkouškám klasických rally a byla hlavně o navigaci. Já jako jezdec jsem toho moc nenadělal, záleželo hlavně na mém spolujezdci Gillesi Picardovi. Posledních třicet kilometrů to byl slalom mezi dunami, při kterém navigaci velmi komplikovala písečná bouře.“

Výborným etapovým výsledkem o sobě dává vědět Bernard Hanciaux s Nissanem. Belgičan je šestý a proniká do první dvacítky průběžné klasifikace. Sedmá příčka patří v hodnocení speciálky Kleveru Kolbergovi (Mitsubishi). Celkově je Brazilec šestnáctý a šestý ve skupině T1 (sériové vozy), v jejímž čele se o den dříve usadil Španěl Ramon Vila Altimir, na něhož však nebezpečně dotírá Nizozemec Bob ten Harkel (oba Mitsubishi). Před dvěma závěrečnými etapami dělí dvojici soupeřící o primát ve skupině i desáté místo absolutně pouhé dvě minuty.

Při obrovských rozestupech, které dělí jednotlivé kamiony v průběžném pořadí, výsledky patnácté etapy průběh závodu nijak nedramatizují. Z osmi náklaďáků, které pokračují v soutěži, je znovu nejrychlejší Hino pilotované Jošimasou Sugawarou před oběma Tatrami. Karla Lopraise poráží Japonec o patnáct sekund, třetí Milan Kořený ztrácí sedmadvacet minut. Celkově stále vede Loprais téměř o pět hodin před Sugawarou, o sedm před Kořeným a o čtrnáct a půl před čtvrtým Bauerlem s Unimogem.

Zpět k navigaci

16. etapa | sobota 17. ledna | Boutilimit – Saint-Louis

Celkem 422 km | RZ 166 km a 147 km

Součástí předposlední etapy jsou dvě nedlouhé rychlostní zkoušky, které ovšem v součtu stále dávají více než tři sta měřených kilometrů. Obě se jedou ještě v Mauritánii. Dopolední test se vine po klikatých pistách s písčitým povrchem, odpoledne se závodí mezi vysokými dunami a pobřežím Atlantického oceánu. Navečer dorážejí závodníci do senegalského Saint-Louis, odkud jim do cíle více než dvoutýdenního afrického maratonu zbývá už jen necelých tři sta kilometrů.

Alfie Cox (KTM) od počátku soutěže pravidelně bojuje o nejvyšší příčky, ale o etapové vítězství stále usiluje marně. Proto jde i do předposledního dne s maximálním nasazením a dopolední speciálku vyhrává, ovšem na druhém měřeném úseku Jihoafričana brzdí technické problémy a je osmý.

Alfie Cox (KTM): „Všichni ostatní už speciálku vyhráli a já jsem nechtěl zůstat stranou. Startoval jsem jako šestý a prodíral se prachem, abych dojel jezdce na čele. Jenže na druhé speciálce, která se jela na pláži, jsem měl obavy o motor, který ztrácel výkon. Myslím, že se do něj někde dostala trocha vody, protože vydával neobvyklé zvuky. Proto jsem zvolnil a soustředil se hlavně na dojetí do cíle.“

V celkovém hodnocení etapy je Cox třetí a v průběžném pořadí soutěže zůstává čtvrtý necelou hodinu za Andym Haydonem (KTM), který si při svém dakarském debutu jede pro trofej za třetí místo.

Pátou příčku si druhým etapovým vítězstvím v průběhu tří dnů pojišťuje Gerard Jimmink (KTM). Nizozemec se na pláži u Saint-Louis cítí jako ryba ve vodě a po třetím čase na ranní erzetě je odpoledne nejrychlejší.

Gerard Jimmink (KTM): „Doma jsem absolvoval spoustu závodů na plážích, proto pro mě nepředstavovala druhá speciálka žádný problém. Celkově jsem pátý, což je výsledek, s nímž jsem velice spokojený. Zvlášť druhý týden závodu se mi moc líbil. Stále se cítím naprosto fit a pořád nemám dost. Klidně bych si dal ještě jeden týden.“

Stéphane Peterhansel (Yamaha) kontroluje vedení v závodě šestým časem, před průběžně druhým Fabriziem Meonim (KTM) má stále k dobru více než půl hodiny, přesto zůstává zdrženlivý.

Stéphane Peterhansel (Yamaha): „Před Fabriziem mám pohodlný náskok, ale ještě jsem nevyhrál. Zítra mohu cestou srazit osla a bude po všem.“

Historický úspěch má na dosah Stanislav Zloch (KTM), který je potřetí v řadě v hodnocení etapy dvanáctý a díky tomu proniká do elitní desítky průběžné klasifikace. Na desáté příčce střídá amerického nováčka Paula Krauseho (KTM), jenž je o dvě hodiny a dvaadvacet minut pomalejší než český jezdec a klesá na třinácté místo.

Trpké zklamání prožívá Eric Piroud (Honda). Francouz nemůže do etapy odstartovat a téměř na dohled Dakaru odstupuje z devětatřicátého místa.

Jean-Louis Schlesser (Schlesser) je nejrychlejší na první rychlostní zkoušce dne, ale také jemu vytoužené etapové vítězství znovu uniká. Na druhém měřeném úseku se při jízdě po pláži, respektive po její vlhké písčité části průběžně zalévané vlnami, dostává až příliš na stranu moře a jeho buggy je stažena do vln.

Jean-Louis Schlesser (Schlesser): „Skočili jsme přes nějakou nerovnost a při dopadu jsme se stočili směrem k vodě. Nečekal jsem, že tam bude taková hloubka, a navíc nás ještě o něco víc stáhly vlny. Když jsme se konečně zastavili, měli jsme vodu až po okýnka. Vlny narážely do auta a poničily pravou zadní část karoserie, která se později utrhla. Nejneuvěřitelnější částí celého příběhu je to, že se nám podařilo vůz znovu nastartovat. Měli jsme velké štěstí.“

Kenžiro Šinozuka (Mitsubishi) nestačí na první speciálce jen na Schlessera, druhou erzetu po Francouzově zaváhání vyhrává a celkově během dne najíždí na týmového kolegu Jeana-Pierra Fontenaye osmnáct a půl minuty, což ale leadera závodu nijak neznepokojuje, neboť jezdci Mitsubishi už hrají podle týmové režie. Fontenay stále vede před obhájcem loňské výhry skoro o hodinu a tři čtvrtě, a na dosah má svůj první dakarský triumf. Záda vedoucí dvojici nadále bez obtíží kryjí Bruno Saby a Hiroši Masuoka s dalšími dvěma továrními Mitsubishi.

Bruno Saby (Mitsubishi): „Je mi jedno, jestli jsem druhý nebo třetí, protože pro mě to je buď výhra, nebo nic. Jsem samozřejmě zklamaný, že jsem to letos nedokázal. Ale zároveň mám radost za Jeana-Pierra, protože Dakar jel už mnohokrát a v minulosti často hrál druhé housle v roli rychlé asistence. Pamatuji si, jak v roce 1993, kdy jsem vyhrál, jel neustále za mnou a až do cíle mě jistil pro případ, že bych měl nějaký problém. Tehdy jsem mu říkal, že doufám, že jednoho dne zvítězí také. Upřímně mu to přeji.“

Doslova do posledních kilometrů zuří bitva o poslední příčku v elitní desítce, která je zároveň soubojem o vítězství ve třídě sériových vozů (T1) i v kategorii Marathon. Nizozemec Bob Ten Harkel je v etapě o sedmadvacet minut rychlejší než Ramon Vila Altimir (oba Mitsubishi) a připravuje Španěla jak o umístění v top 10, tak o vedení ve třídě i kategorii. Oba závodníky před poslední etapou dělí pětadvacet minut, navíc celkově dvanáctý a v T1 třetí Sven Quandt (Mitsubishi) zaostává za Vilou Altimirem jen o dalších devětadvacet sekund.

Den před koncem jubilejního ročníku se mezi etapové vítěze zapisují Milan Kořený s Martinem Kahánkem a Jaroslavem Lamačem, kteří s kopřivnickým „hasičákem“ porážejí o minutu a půl týmové kolegy Karla Lopraise, Jana Čermáka a Radomíra Stachuru s Pumou. Loprais však najíždí dalších osm minut na Jošimasu Sugawaru (Hino) a v celkovém součtu před Japoncem vede už o více než pět hodin. Kořený naprosto bezpečně kontroluje třetí pozici.

Zpět k navigaci

17. etapa | neděle 18. ledna | Saint-Louis – Dakar

Celkem 265 km | RZ 18 km

Od cílové rampy situované na pláži mezi Atlantickým oceánem a Růžovým jezerem dělí účastníky jubilejního dakarského ročníku posledních 247 kilometrů spojovacího úseku a závěrečná osmnáctikilometrová speciálka. Úleva je patrná prakticky na všech závodnících, ovšem nikdo nebere na lehkou váhu ani poslední etapu. Vždyť i její výsledky se počítají do celkového hodnocení závodu a také ona už v minulosti dokázala promluvit do konečného pořadí jednotlivých kategorií.

Stéphane Peterhansel se žádnou z nečekaných nástrah nenechává zaskočit, na závěrečné speciálce kontroluje svou pozici desátým časem a stává se nejúspěšnějším účastníkem v historii Rally Dakar, když šestým vítězstvím překonává dosavadní rekord Cyrila Neveua. Yamaha vítězí již podeváté.

Stéphane Peterhansel (Yamaha): „Chtěl bych poděkovat celému týmu Yamaha France, ale především manažerovi Jeanu-Claudu Olivierovi, protože před jedenácti lety to byl právě on, kdo mi dal možnost zúčastnit se poprvé Dakaru. Ačkoliv se mi v prvních letech tolik nedařilo, neustále mě podporoval a věřil mi. Díky tomu jsme později dokázali společně získat šest vítězství.“

Za Peterhanselem se v konečných výsledcích řadí jedenáct soupeřů s motocykly KTM. Naopak velmi pestré je národnostní složení první desítky, v níž má alespoň jednoho svého reprezentanta devět zemí. Druhé místo s půlhodinovým odstupem patří Fabriziu Meonimu z Itálie.

Fabrizio Meoni (KTM): „S druhým místem jsem spokojený; na Dakaru to je můj zatím nejlepší výsledek. KTM byla skvělá, výhru by si zasloužila jak motorka, tak tým, ale Stéphane byl hodně silný. Skončit ve výsledcích hned za ním je velká pocta. Hodně to pro mě znamená.“

Nejlepším nováčkem je celkově třetí Australan Andy Haydon, následovaný dalším debutantem Alfiem Coxem z Jižní Afriky a nizozemským soukromníkem Gerardem Jimminkem, který ke dvěma etapovým vítězstvím přidává na speciálce vytyčené na pobřeží Atlantického oceánu další výtečný výsledek v podobě druhého místa.

Nejrychlejším časem se s Dakarem 1998 loučí celkově šestý – byť jinak tentokrát spíše méně výrazný – Španěl Jordi Arcarons.

Německo má v elitní společnosti dvojnásobné zastoupení díky sedmému Dirku von Zitzewitzovi a devátému Jürgenu Mayerovi, který zároveň vítězí ve skupině produkčních motocyklů. Osmý je Brit John Deacon.

Stanislav Zloch je v poslední etapě devátý a do historie českého motoristického sportu se zapisuje jako první český motocyklista, který se v konečném hodnocení Rally Dakar prosazuje do první desítky.

Nejlepším z motorkářů na strojích jiné značky než Yamaha nebo KTM je dvanáctý Francouz Pierrick Le Blanc s Hondou XR 600. Le Blancovu krajanovi Patricku Sireyjolovi (Honda XR 400) patří šestnáctá příčka absolutně a první mezi jezdci na motocyklech s motory o objemu do 500 ccm.

Ze čtveřice továrních jezdců BMW dokončuje soutěž pouze Jean Brucy. Francouz se v poslední etapě připomíná sedmým časem, ale celkově je s více než devětadvacetihodinovou ztrátou pětatřicátý.

Podruhé v historii je v cíli klasifikována čtyřkolka, respektive tentokrát rovnou dvě. Ze sedmi účastníků, kteří se do Afriky vydali na quadech, dojíždějí až k Růžovému jezeru Jihoafričan Vicus van Deventer a Francouz Pierre Etard (oba Yamaha).

Jean-Pierre Fontenay a Gilles Picard jsou na závěrečné krátké speciálce třetí nejrychlejší a mohou slavit: oba se poprvé zapisují mezi vítěze Rally Dakar. Dojatý Fontenay, který uspěl na šestnáctý pokus, se nebrání slzám a výhru věnuje svému dlouholetému spolujezdci Brunu Musmarrovi, který v létě předchozího roku podlehl v necelých 48 letech infarktu.

Jean-Pierre Fontenay (Mitsubishi): „Jestliže máte k dispozici nejlepší auto, pak k vítězství na Dakaru potřebujete už jen špetku štěstí. Jsem rád, že se to po letech snažení konečně podařilo. Tohle vítězství patří mému příteli Brunu Musmarrovi, kterému jsem ho slíbil. Jen těžko teď dokážu popsat své pocity, protože bych si přál, aby tu byl s námi. Každopádně je po všem a výhru už nám nikdo nevezme. Je zkrátka naše.“

Mitsubishi přesvědčivě potvrzuje pozici současného vládce kategorie automobilů, neboť jeho vozy podruhé v řadě obsazují v konečné klasifikaci první čtyři místa. Za Fontenayem s Picardem si pro stříbro dojíždějí loňští vítězové Kenžiro Šinozuka a Henri Magne následovaní Brunem Sabym s Dominiquem Serieysem; trojici Pajer doplňuje Challenger posádky Hiroši Masuoka, Andreas Schulz na čtvrté pozici. Tři diamanty vyhrávají už popáté a díky tomu se v historické tabulce osamostatňují na první příčce před francouzskými značkami Citroën a Peugeot, které mají na svých kontech shodně po čtyřech dakarských zlatech.

Ullrich Brehmer, manažer týmu Mitsubishi: „Tohle byl jeden z nejdrsnějších Dakarů, jaké pamatuji. Byl to velký boj, ale poctivá příprava se nám vyplatila. Vyhráli jsme, protože jsme se ani jednou neztratili a všichni v týmu fungovali jako jeden muž. Osobně mám velkou radost, že se úspěchu dočkal Jean-Pierre. Pro Mitsubishi tvrdě pracuje dlouhé roky, letos jel výborně, využil svou šanci a zaslouženě zvítězil.“

Stejně jako před rokem vyhrává závěrečnou speciálku Jutta Kleinschmidt s buginou Schlesser. S britským spolujezdcem Matthewem Stevensonem tak tvoří jedinou posádku, jež v tomto ročníku kromě jezdců Mitsubishi vyhrává některou z etap. Po problémech, které je počátkem druhého týdne soutěže vyřadily z boje o přední příčky, však celkově figurují až na čtyřiadvacáté pozici.

Jean-Louis Schlesser s navigátorkou Anne-Chantal Pauwels kompletují druhým časem etapový double týmu Schlesser Aventures a celkově jsou pátí.

Jean-Louis Schlesser (Schlesser): „Pátým místem určitě nejsem zklamaný, protože investice týmu Mitsubishi do tohoto závodu jsou obrovské. My máme velmi dobré vozy, ale poloviční tým a mnohem menší rozpočet. Samozřejmě bychom chtěli vyhrát, ale zároveň se nikdy nebudeme pouštět do debat v duchu ‚co by bylo, kdyby…‘. Vydali jsme ze sebe maximum a obě buginy máme v cíli.“

Francouz zároveň vítězí ve skupině T3 (prototypy) s náskokem tří a půl hodiny před krajanem Philippe Alliotem, za kterým se v absolutní klasifikaci i v hodnocení skupiny T3 řadí jeho kolegové z týmu Dessoude Dominique Housieaux a Thierry de Lavergne s dalšími dvěma Nissany, devátý končí Miguel Prieto s Mitsubishi Montero skupiny T2.

Miguel Prieto (Mitsubishi): „Umístění v první desítce je dobré. Během závodu jsme udělali kotrmelec a potýkali se s několika dalšími problémy, přesto jsme byli pořád rychlí. Stejně jako deváté místo je pro nás důležité i to, že jsme nejlepší ze Španělů.“

Stejný úspěch jako v celkovém hodnocení si vozy Mitsubishi připisují také ve skupině T1, v níž startují téměř sériové vozy. Z vítězství ve skupině (a desátého místa absolutně) se raduje Nizozemec Bob Ten Harkel, za nímž do cíle dojíždí Sven Quandt. Němec v poslední etapě poráží o minutu a čtvrt Ramona Vilu Altimira, čímž Španěla odsouvá na třetí příčku ve skupině a dvanáctou celkově. V cíli oba dělí pouhých 46 sekund! Dlouho vedoucí Francouz Jean-Pierre Strugo končí v T1 čtvrtý.

Jean-Pierre Strugo (Mitsubishi): „Výsledem mě netěší, ale jsem rád, že jsem dojel. Tohle byl opravdu hodně náročný Dakar, určitě nejdrsnější z těch třinácti, které jsem absolvoval!“

Ve třídě sériových vozů s dieselovými motory (T1.3) vítězí celkově patnáctý Francouz Gérard Sarrazin s japonským navigátorem Takašim Fudžisawou a vozem Toyota HDJ 80.

Radost si na pláži u Růžového jezera vychutnává také judistka, olympijská vítězka a mistryně světa v kategorii žen do 52 kg Marie-Claire Restoux, která při své dakarské premiéře naviguje Sylviane Goutaland. S Nissanem týmu Dessoude dojíždějí Francouzsky do Dakaru jako šestadvacáté a zároveň jako nejúspěšnější dámská posádka.

Od okamžiku, kdy se po deváté etapě ujali vedení, nejsou Karel Loprais, Jan Čermák a Radomír Stachura v následujících dnech nikdy horší než druzí. Výjimku nedělají ani na závěrečné speciálce, na jejíž trati prohrávají o necelou minutu pouze s Jošimasou Sugawarou. Celkově však Japonce porážejí o více než pět hodin a s debutující Tatrou Puma suverénně vítězí v kategorii nákladních vozů.

Karel Loprais s Radomírem Stachurou dorovnávají čtvrtou výhrou italského motocyklistu Ediho Orioliho a finského soutěžáka Ariho Vatanena, s nimiž se nyní dělí o třetí příčku historických tabulek. Za první dvě dekády existence dakarské rally vícekrát triumfovali pouze francouzští motocyklisté Stéphane Peterhansel (6x) a Cyril Neveu (5x). Jan Čermák se po Tomáši Mückovi a Tomáši Tomečkovi stává teprve třetím Čechem, který si z Dakaru odváží zlato hned při své první účasti.

Po nepříjemném propadáku v roce 1997, kdy kopřivnická automobilka slavila sto let od zahájení výroby svého prvního automobilu, skládá Tatra nadmíru úspěšný reparát. Skvělý výsledek podtrhuje třetím místem v etapě i v konečné klasifikaci sestava Milana Kořeného, který získává dakarský bronz už podruhé, ale poprvé jako první pilot posádky. Jaroslav Lamač se stejně jako nováček Martin Kahánek prosazuje na stupně vítězů poprvé.

Rally Dakar 1998 dospěla ke svému konci. Ty, kteří doputovali až do senegalské metropole, čeká poslední výzva v podobě bujaré večerní oslavy. A je co slavit! Dvacátý ročník byl jedním z nejtěžších v dosavadní historii afrického maratonu, o čemž svědčí obrovské množství odstoupivších. Z 323 strojů, které na Nový rok z Versailles do soutěže odstartovaly, jich do cíle dojelo jen 29 procent: 55 motocyklů (včetně dvou čtyřkolek), 39 aut a osm kamionů.

Zpět k navigaci